pátek 29. srpna 2008

Ruský úřad



Každý z těch odvážných, kteří dokáží docestovat až do zaslíbeného místa - místo, které udáte na vízovém úřadě, jako místo svého cíle - čeká zajímavý zážitek na imigračním oddělení . Smrádek, tma, vedro a okousané zdi, které se díky dlouhé chvíli znuděných čekajících odlupují stále víc a víc. Tak co byste chtěli dělat ty dvě hodiny. Minimálně dvě hodiny. Báli jsme se vytáhnout foťák, poněvadž všichni, ale opravdu všichni Rusi vás monitorují. Ať už jsou to vaši přátelé nebo jen bezčinní kolemjdoucí. Rozhodně jste bez té fotografie ochuzeni a docela zajímavou podívanou - malá ulička, tři dveře, spousta lidí vyplňující formuláře, shánějící prupisky. Všichni půběžně odcházejí ven pro pasy, pro kopie pasů a pro kopie kopií svých pasů. Šílenost, chaos a do toho všeho úřednice pilující si nehty.

Ruská zvířata


Na venkově spousta koček, ve městě spousta psů, ale málo který měl páníčka. Přesto měly kočky stále navrch. Největší zjištění bylo, že na ně volají uplně jinak než jsme my zvyklí. Když jsem na tuhle číču udělala "čičíííí" celá ruská rodinka se jen podivila, optala se cože jsem to udělala. Hlavně kočka šla s klidem dál, na nějaké "čičííí" mi kašlala. Tady kočky vnímají jen zvuky podobné jakémusi "ksss ksss", které mi přišlo spíše jako citoslovce odhánění. Divoký východ.

Muzem voskových figurín v Nižnym Novgorodu






Byli jste někdy v muzeu voskových figurín? přinejmenším to v Praze má několik místností, ve kterých potkáte i pár známých ksichtů z nichž se některé dokonce i mírně podobají původní předloze. Ale tady? :) muzem o jedné místnosti, ve které potkáte pár komunistů, George Bushe, Salvadora Dalího, Petra velikého a pak spoustu obludek - takovou tu ženu s rypáčkem, chlapíka s jedním okem, týpka s dvěma obličeji a samozřejmě neopomeňme velkou hvězdu Shreka.

úterý 26. srpna 2008

Gygiena





Baňa - pravá a nefalšovaná ruská sauna
Vy co jste viděli Svéraz národního rybolovu už ji jistě znáte. Místnost, která je záminkou pro další pití :) Tuto sauny si ten chlapík postavil sám - prostě jen poskládal na sebe pár klád, které vycpal mechem, podlahu zalil betonem a vystavěl si tam kanalizaci, kamna, elektriku.. no není to snadné? Všechno vonělo břízou. Ten strom snad v Rusku roste jen proto, aby mohl být využit v saunách :) Žhavé kameny jsou zalévany březovou vodou, při celém procesu se máte liskat březovými větvemi máčenými v té vodě a při odchodu se očišťujete březovým šamponem. To vše probíhá v minimálně 60 °C. Donutí vás nasadit si na hlavu klobouček, ve kterím vypadáte jak valach, protože se bojí o točení, které by mohlo vedrem vzniknout ve vašem mozku. Průběžně se vylézá do vedlejší místnosti, která slouží jako taková občerstvovací stanice. Je ti vedro? Vyjdi ven, dej si vodku nebo kvas, nebo si skoč do Volhy a vrať se zase do páry. Prostě idilka. Nikdy jsem si nepřipadala tak čistá jako když jsem vylezla z báně.

Ruská kadibudka
S hygienou to nebylo vůbec taková hrůza, jak jsme se původně báli. Jasně, bylo tropické vedro, všichni se potili, ale na venkově byla k dispozici řeka a ve městě spousta všelijakých kašen a fontánek. Ale tohle.. ruská kadibudka. Ouč. Otevřela jsem dveře a tam jen díra do země. Nic víc než díra. Nic míň než díra. Musím to tu napsat, protože mě fakt vyděsila představa, že tam občas budu muset zajít. V tomto momentu jsem si přála být chlap.

Letadlo









Toto byl můj první let, po upozornění "A POZOR, TEĎKA TĚ TO TROCHU ZATLAČÍ DO SEDADLA" jsem se mírně vyděsila, ale nebylo to horší než jízda na centirifuze. Měli jsme výhodu v dvojtém letu - časový posun byl postupnější a ne tolik brutální a dostali jsme v každém letadle jeden oběd i přesto, že jsme letěli nízkorozpočtovými letadly. Není nad to letět s firmou, která je na trhu nová i když je ruská :) V letadle přišli první setkání s azbukou a také první a předposlední setkání s rajčatovým džusem (pak jsem mu ještě jednou dala šanci, ale brzy skončil v koši). Nejlepší bylo dát si ruské pivo - sice se vám chtělo na záchod, ale přihodili vám k tomu ruské oříšky. To letadlo nejspíš záchod mělo, ale báli jsme se ho otestovat. Určitě znáte vtipky typu leží chlapík na lehátku, opaluje se, když v tom najednou.. :) Dostali jsme samozřejmě i bombonky na vyrovnávání tlaku, aby se vám neudělalo tak špatně. A co bylo nejvíce fascinující? Mraky přece. A pak ještě ten dredař v Kaleningradu co letěl do Moskvy.

pondělí 25. srpna 2008

Temný rytíř


Oukej. Asi tak před měsícem jsem ještě neměla šajnu kdo to Christian Bale vůbec je. A Batman mě navíc moc nelákal. Ale? Po tom, co nám Luděk pustil čajovně trailer jsme se s Darýnou začaly opravdu těšit. Hlavně padla věta typu : Půjdeme na to spolu, nechoď dříve. Takže jsem musela jako věrný druh čekat až do včerejška. Navnadila jsem na to i mamku, tudíž jsme podnikly správnou babskou akci. Ponaučení pro příště je nedávat si před filmem pivo, protože není nic horšího než odejít ze sálu, kde promítají film roku z důvodu plného měchýře. Ale jakože wow wow wow. Batman je nejlepší akční hrdina - má batmobil, skvělý dům, spoustu peněz, krásné oči a umí lítat :)
A nejsem fanoušek Heata, ale klobouk i paruku dolů. A Jack Nicolson je proti němu hadr.

sobota 23. srpna 2008

Svéraz ruské pohostinnosti
















Na to, že jsme se neviděli 20 let a v druhém případě spolu doposud neměli tu čest, nás v Novgorodu uvítali velice vlídně a s jejich předpokladem o prázdnosti našich žaludků nás ihned přizvali ke stolu. „Chceš se ještě umýt?“ Smyj ze sebe tu špínu nabranou cestou letadly, deštěm v Moskvě a pětihodinovou cestou vlakem. Kdo by odolal. Pokud jde o ruskou kuchyni museli jsme si s otcem pomlaskávat :) asi nejvíce by byla nadšena moje „kamarádka přes jídlo“ Klára. Většina jejich jídel byla různorodě složená ve formě švédského stolu, kde bylo možné dobrat se přes všemožnou zeleninu až ke vzdálenému salámu. Ve všem byl kopr, je to asi něco jako národní kytka :)) kopr a petrželka, které se tu mile říkávalo petruška. Ochutnala jsem specialitky jako byl baklažán (takový ten fialový lilek jak všechny fascinuje jeho vzhled, ale jsou příliš opatrní na to ho ochutnat), šašliky (něco jako maso na rožni, ale milionkrát lahodnější.. možná to bude tím, že do něj dávají bobkový list, kterému se v Rusku neříká bobkový a lávrový :)) zní to vznešeněji a rozhodně i chutněji), rybí polévku, které jsem se tolik let snažila vyhnout.. A spoustu specialitek, které nevím jak se nazývají.. oni toho mají opravdu hodně nového :) sladké palačinky se slanou náplní, zdravé ovesné kaše, raviolky.. K pití se dají sehnat také všemožné lahodné moky. Samozřejmě neopomeňme vodku, to že se tam pije ve velkém rozhodně pomluva není. Pouze krutá realita. „Dáme vodečku?“ akorát na rozdíl od nás oni ji nepijí s tím, že by se chtěli nějak střískat, oni ji prostě jen pijí.
Došlo na ochutnání tolika pověstného Kvasu. Kvas je zatuchlá, zprvu ohavná tekutina, svou chutí připomínající směs nealkoholického piva a zkažené vybublinkované kofoly. No.. :)) je to zajímavé, ale můj otec si ho nemůže vynachválit. Kvas prostě miluje. V malém městě jako byl Novgorod byl kvas přístupný přímo na ulici za příjemnou cenu. U malého, žlutého, plechového tankeru seděla babička a nebo znuděná zmalovaná děvóčka a v rukou svírala plastový kelímek tohoto lahodného moku.
Pokud nemusíte, neochutnávejte ruské pivo. Chutnalo jako minerálka, všude spousta nadbytečných bublinek. Radši se spoléhejte na tolik osvědčené české pilznery, staroprameny a kozly. Pivo bylo sice drahé, ale luxusní bezdomovci u nádraží si jej mohli dovolit :) Co pro mě bylo po designové stránce nejzajímavější, bylo mlíko. Polotučné tu bylo tučné a plnotučné bylo ještě tučnější. K čertu s obezitou :)) Já bydlet v Rusku a popíjet mlíko v takovém množství jako doma tak jsem jedna velká mléčná koule. A chuťovou novinkou na závěr je vanilková kola. Pamatujete si na scénu z Pomády, kdy Deny dotáhne Sandy do mléčného baru se znakem sněhuláka a objedná si čízburgr, koktejl, pohár a dvě vanilkové koly? Vždycky mě zajímala ta chuť. A záverečný ortel zní: sladké. Jestli je pro vás běžná kola sladká, tak z téhle by se vám zuby rozpustily rovnou v ústech.
Taraptatatá. Ájm lávin it. Toto tam neuslyšíte. Určitě existuje i ruská verze tohoto popěvku, ale naše uši jí byly díkybohu ušetřeny. Nápis mekdonald v azbuce, nabídka práce pro brigádníky a klasicky bezplatné wc. K tomu i čízburg a kafe. Výhoda tohoto podniku je v tom, že cena jejich produktů je po celém světě stejná.. podobná :)

Medvídkův průvodce moskevským metrem














Jak lépe zachytit situaci odehrávající se v ruském metru než pomocí Putovníka? Samozřejmě by asi ještě lépe posloužil Překupník, ale ten je momentálně někde v Anglii. Upřímně - kdyby jste potkali úžasného britského majitele, taky byste se nechtěli vrátit do Brantic.. :)) Putovník se sice pěkně ušpinil a nasál dost toho komunistického pachu, ale na druhou stranu jsme přispěli k mnoha ruským úsměvům :) viděli jste někdy cvoky fotící medvěda v metru?

Rusko-vol. 1- STÁLE JEŠTĚ V EVROPSKÉ UNII








Svoji cestu jsme museli někde začít (a taky skončit). Původní plán bylo vyjet ve čtvrtek brzo ráno, aby byly silnice ještě prázdné a my měli dost času ve Vídni. Zjistila jsem, že i přesto jak nám ve škole ta žena na podpadkách vnucuje informace o Vídni, které většina z nás považuje za naprosto zbytečné, mám Vídeň ráda. Miluju Štěpánský dóm, takže mým cílem bylo ho zase vidět a očekovat jak se posunula rekonstrukce, se kterou začali už před vánocemi. Nakonec jsme ve středu v noci balili věci dlouho do noci :)) teda přesně řečeno snažili se nacpat věci na 14 dní pro dva lidi do jedné krosny. Je to vlastně jako by jeden člověk jel na měsíc pryč a měl všechno nacpat do malého zeleného batohu. Vlastně jsme ani přesně nevěděli kam pojedeme, jak přesně to tam bude vypadat a jaké budou podmínky. Ale nakonec mě i otec pochváli, že na ženu si táhnu věcí opravdu poskromnu. Naše brzké ráno se posunulo na zdravou půl osmou, neměli jsme dálniční známku, tak jsme si jižní Moravu prohlédli pomocí kukuřičných a slunečnicových polí.
Ve Vídni jsme měli jen pár hodin, z čehož se nám zkrátil čas hledáním vhodného místa k zaparkování, které jsme našli v ulici nedaleko stanice metra Erdberg. Nevhodnější místo bezplatného parkování ve Vídni je tam, kde parkují jiná než rakouská auta. Naše bílá felicie se usídlila mezi bulharským a polským vozem. Metrem jsme dojeli až na náměstí a ano, Štěpánský dóm je stále v rekonstrukci :) cestou jsme si prohlídli i pověstný Hundertwasserhaus a nakrmili pár holubů improvizovanou svačinkou složenou ze všeho co jsme toho rána našli v lednici.
Letadlo nám jelo v 6 a ono se říká, že bychom tam měli být trochu dříve, protože jsme si nebyli jisti nepřesahuje-li tátova krosna povolenou váhu (převážel v tom dárečky ze západu pro ruské kamarády). Cestovali jste někdy z centra na vídeňské letiště? Nabídnou vám spoustu alternativ. Metrem na stanice, ze kterých jezdí městký vlak CAT nebo autobusem, který jede sice déle ale je levnější. Zkusili jsme teda první možnost z důvodu jisté exotiky :D Vlak nám ujel přímo před nosem, ale naštěstí jezdí co 20 minut, takže jsme měli alespoň záminku k otevření piva. Na letišti nás odbavili bez problému, dokonce jsme ani nečekali příliš dlouho ve frontě na palubní lístek, protože přiznejme si.. kolik lidí dneska jezdí do Ruska :D týpkovi před námi cosi upadlo a po chvíli kdy mu to otec podal se ukázalo, že to je Čech, který cestoval se svými dvěma kamarády přes Petrohrad a Mongolsko do Číny. Nějací šílení dobrodruzi :) V posledních 30 minutách jsme zběsile pobíhali po areálu letiště a sháněli voňavku Huga Bosse, přičemž jsme se navoňali všemožnými patoky, které nabízel tento luxusní obchod :) Potkali jsme Mozartovu papírovou napodobeninu, která nemohla zůstat jen tak bez fotografie :)
Je úchylné mít rád značky jídla. Já vím. Ale kafe od Starbuckse je pojem jako čízburgr od mekdonalda. Prostě taková.. kultura :)) Navíc milí prodavači, kteří rozumněli moji velice lámané angličtině a po domluvě plné eeee a úsměvů se mi v rukou objevilo kafe a jeden velký čokoládový cookies. Po rychlém vypití a předběhnutí velké výpravy turistů z Asie jsme prošli branou s detektory na kov a běželi na autobus, který nás v dešti odvezl k letadlu.