Dezolát

Jsem to ale dezolát. A vůbec ne pěkný. Nenávidím se za svou neschopnost :(

Elfí taneček

Elf ourselves ;)

...

a když to Marquéz musel někam ze sebe vypsat a nacpal to do 12 povídek, tak to si měl raději založit blog a nepublikovat to veřejnosti. Tak jako já.

Definitely, maybe

Prý romantická komedie. Pche. Dokoukaly jsme to s mamkou asi před hodinou a od té doby se nemůžu zbavit Kurta Cobaina a jeho COME AS YOU ARE v mojí hlavě. Hodně hluboko v hlavě. Je první svátek vánoční a měla bych asi dělat něco lepšího než sedět doma a koukat na "romantické komedie", ale.. tyhle vánoce jsou prostě jiné. Letos snad všichni zapomněli proč jsou. Sice pěkné dárečky to rozhodně jo, ale.. a pak je tu spousta ale, které jsou zakončené jedinou větou: Ale vždyť jsou Vánoce! (a dneska byl navíc v televizi můj oblíbený Jack Frost, takže teď už jen aby dopadlo trochu sněhu a já šla ven stavět své nové kamarády: běloši, výška okolo metru, zvlaštní znamení - 3 koule)

Poslední Vánoce v tensingu

Trochu více než sentimentální zkouška. Krásný dáreček od malé milé Sáry s monoklem. Od té doby spím s šedým medvídkem Me to you.

Rimmeři

Tak takto se z nás staly hologramy loni v Praze na turné. 5 minut salutování a doslova jsem porimmřily.

Maggie takzvaná Megína v nejroztomilejší a nejposlušnější chvilce

Horkýže

Vánoční koncert. Teda jeden z vánočních koncertů. Pár zkreslených chvil a spousta tance.

A poslední příběh o tom, jak jsem mluvila snad nejpotišeji ve svém životě

"Tak si otevřete motor."
"Prosím?"
"Motor si otevřte říkám."
Vyděšený pohled na učitele postávajícího u vchodu k úřadu. Kurva, kurva, kurva. To bylo tak jediné co mi šlo hlavou. Ke komisaři přikráčela stará zmatená paní, která se ptala na cestu k nádraží a pořád nedokázala pochopit, co ji komisař říká. Ta paní byla můj anděl strážný a zároveň i nástroj k tomu, jak nevyletět u techniky.
"Zatáhnětě tam nalevo," zašeptal učitel, jako by se snad bál komisaře.
"Kde nalevo?"
"Tam víc."
"No víte paní, půjdete tady rovně a pak zahnete doleva a rovně dojdete až na nádraží."
"Jo, tady nalevo, mám to."
... chvilku zabralo zvedání a zajišťování kapoty.
"Copak jste nebyla na technice?"
"Aničko, přece jsme si to u vás ukazovali."
Vážně? Možná to byla nějaká jiná Anička, protože tady tahle, která jen stála a měla hnusné vlasy, protože si je ráno nechtěla umýt, o ničem nevěděla.
"Jak je možné, že to nevíte?"
"Hm... jsem to asi zapomněla."
"Prosím vás, to vykládejte někomu jinému."
"Vytáhněte si dvě kartičky."
"ABS a ta druhá přivázání vlečného lana."
"Chcete čas na rozmyšlenou?"
K čemu.. mluvila jsem, co jsem si vzpomněla a když přišla chvilka, kdy se mě ptal na otázky, které nebyli moc obsažené v té otázce a byly povětšinou v testech, tak jsem si nebyla moc jistá a bála se odpovědět.
"Prosím vás, mluvte nahlas. Já vás neslyším."
"30 krát 30 cm jsem říkala."

A příběh o tom, jak jsem hledala záchod

Ráno jsem vypila doma mátový čaj, pak ještě u Krupinských zimní, ale při tom dlouhém čekání a sezení na sice pohodlných, však už od pohledu nepřitažlivých béžových křeslech, jsem dostala chuť na čokoládu a sežřala před testy čokoládku z kolekce co mi dal pro uklidnění kulatý. Čekalo nás tam hodně a i když už to mělo začít, pořád nikdo nešel. Vytáhla jsem si z tašky "auto mužů z Kobry 11" a sporťáka a začala si jezdit po stehnech, zkoušela parkovat a couvat. Nabídla jsem čokoládu i mému "spolutestujícímu", který ji odmítl ještě dřív než jsme zjistili, že je téměř rozteklá. Ono asi to teplo s stres nepůsobí dobře na stabilní vzhled čokoládové kolekce nacházející se v kapse riflí.
Ráno jsem si nestihla vypucovat boty, aby se blyštily, tak možná tohle je příčina toho všeho. Testy jsem si prošla třikrát a přesně jsem věděla, které otázky nevím, a ve kterých bych mohla udělat chybu, spočítala si body, jestli mi to vyjde a s klidným svědomím odklikla "DOKONČENO" a juhu. 44 a potřebná hranice ke splnění téhle části byla 43, takže jo.. byla jsem ráda, že to tak dopadlo a samozřejmě si připadám trošku hloupě, když všichni moji spolužáci měly jako správné děti z gymnázia plný počet bodů, ale v celé testovací místnosti byl můj výsledek nejlepší, tak jsem na sebe byla přiměřeně pyšná. A že vločka je symbol pro náledí a ne sníh není zas tak strašné.. Zima je tak i tak a nebezpečí je jen o kousek horší.
Pak přišlo čekání na techniku, tak jsem si skočila do Bily pro plechovku coca-coly a měla tak dobrou náladu, že jsem vzala i jednu pro "spolutestujícího", který do sebe mezitím valil jednu cigaretu za druhou.
Udělala jsem na něj oči jestli by nemohl jít první, že si ještě aspoň přečtu techniku, se kterou jsem začala včera večer. Četla jsem si tam své výpisy z Rosťovy knihy a kolem furt chodili a odcházeli lidi ven a zase zpátky do těch nepohledných křesel.
Po asi 20 minutách se mi začalo chtít opravdu svinsky na záchod, ale při pokusu vypáčit kliku u dámských toalet jsem si všimla, že je tam přilepený nápis, ať si laskavě vylezu do prvního patra a na přepážce si vyzvednu klíč. Nabídla se mi tedy otázka, jak vypadá správná přepážka? O patro výš byla jen dlouhá chodba plná nástěnek s veřejnými ohlášeními a nikde žádní lidi. Tak jsem vyšla ven okolo partičky kouřících, nervózních, snad budoucích řidičů a utíkala směrem k Bille, že si zajdu někam na záchod. Všechny hospody klasicky zavřené, tak jsem došla až ke Slonovi a tam je našla. Pěkný příběh ne? :)

Příběh o tom, jak lze přehlédnout černý vůz přijíždějící z "pochybné" ulice naproti a vyletět u zkoušek

Snadno.









(možná, že kdyby na něj stříleli, všimla bych si)

12.12.2008

Oficiálně jsme se špekem podaly přihlášku k maturitě. (fotku dodám až najdu usb k mobilu :))

Přípravy na výšku

Minulý víkend jsem byla na dni otevřených dveří ověřit si jakou budoucnost má vize "pančelky výtvarky" a myslím, že vize se začala rýsovat správným směrem. Nejenže nechtějí nějaké stupidní, drahé a stresující scio percentily, ale jejich přijímací testy neobsahují matiku. Žádnou matiku. Navíc jsem dostala pěkné cédéčko s desetiminutovým videem a spoustu barevných prospektů s fotografiemi až podezřele spokojených a usmívajících se studentíků. Nedopatřením jsem zavítala na hodinovou prezentaci katedry filmové vědy, která vypadala opravdu dokonale, ale po 14 denním odstupu jsem uvážila, že to není nic pro mě. Sice jen pěkné nedělat nic jiného než koukat na filmy, ale rozhodně by to studium nespočívalo jen v prosazování názoru, že Brad Pitt je skvělý herec s nejpřirozenějším smíchem. Nejkrásnější však byly otevřené dveře na sócce, které byly (alespoň podle mého názoru) zavřené :) Ale Olomouc nezklamala, krasné město, krásné vánoční trhy, pohodový koncert Doors revivalu a opravdu lahodné ovocné punče.

Adventní kalendář

Podle počtu zbaštěných čokoládek, poznáš kdy budou Vánoce ;) a že budou už hodně rychle. Teď jen nějakým magičnem zvládnout tento týden a dočkáme se slibného vánočního klidu ;)

Nová pivní fotka s Vlaď

.. takovej cover na tu starou jezoidní fotku.

Malej Chlápek

Tak tohle je prosím nový rodinný Diviš narozený 11.12.

BOO

Nově shlédnutá nadějná kapela ;) koukněte na bandzone.

Afrika v Bruntále, legendární Jindra a mí milovaní Systémové a k tomu všemu první pivo s Filem :)

Dlouhý nadpis, ale když on to byl opravdu správný večer. Poprvé jsem jela vlakem z Brantic a poprvé jsem byla za tmy v Bruntále :)) A ono to bylo skvělé, vážně skvělé, takže proč tu psát na dalších 10 řádků jak skvěle skvělé to bylo?Vánoce jsou tady!

Autoškola

Včera byly moje před-před-předposlední autoškolové jízdy a měla jsem pocit, že první hodinka, když ještě bylo denní světlo a já si vesele fičela 50 po brantické, kde nejzdí auta, bylo docela v pohodě. Pak když jsem udělala první chybu, že jsem najela do kvítek u toho hloupého Kauflandu, se to táhlo jedna chyba za druhou. Nájezd na místo pro invalidy, rozjezd na 2, zbytečné čekání na Opavské, špatné řazení a křivé parkováni. Jo a zkoušky se už závratně blíží.

Po delší odmlce opět tady :)

Je hrozné že jsem si nějak nedokázala najít čas a asi ani tu správnou psací náladu. Vezmu to asi retrospektivně. Začala jsem poslouchat Hadouken! Ne jako poslouchat, ale momentálně mi to hraje a vůbec mi to nevadí, což mě mírně znepokojuje :)) já a oni? to prostě nejde moc dohromady.

Escape 2 Africa

Už od samého počátku to smrdělo rodinnou akcí, která se v závěru rozvinula v dvojitou rodinnou akci. Něco jako když si dáte dvoupatrový čízburgr. Chutná vám a zárověň je požitek pro vaše pohárky dvojnásobný, máte ho prostě rádi. V pátek večer nebyla možná realizace a už to i vypadalo, že to vzdáme dneska při odpovědi, že výš než do třetí řady není možné lístky zakoupit. Takto blízko plátnu jsem seděla snad jednou v životě, když jsem šla s mamkou do Cinestaru na premiéru Dvou věží. Ale? Absence popkornu byla kompenzována přítomností dnešně čerstvě upečených a trochu přichytnutých perníčků, které příjemně chroustaly v ústech.
Děj byl skvělý. Ani se netočil pouze kolem úspěšných vedlejších postav tučňáků, měl zápletku, klasického zlého záporáka, který málem zvítězil, ale v závěru byl spravedlivě potrestán. Král Jelimán a Moris se vlnili do rytmu I like to move it a nám ve třetí řadě, v krajních sedadlech zleva nezbylo než se spokojeně a úsměvně vrtět s nimi.