Kolobrnda

Brnda do Brna. Úžasný vynález. U dětí budí závist, u dospělých podiv. U studentů lékařské fakulty se křiví jejich křivá čela, filozofové se usmívají. Taky by jí chtěli. Jen ta svoboda a možnost dojet do školy za 5 minut se vyplatí ;) Krásná a po prvním dni i píchlá.

Má krásná zrzavá umělkyně.

Vracím se ráda domů. Miluju páteční výtvarku a ještě dlouho bude trvat, než se ji dobrovolně vzdám z nedostatku času nebo nadbytku povinností. Což se myslím nestane jen tak jednoduše. Kde jinde bych se mohla tak bezproblémově realizovat, nostalgicky se přenést do minulosti a hlavně se setkat touto kráskou? Vztahy jsou nejlépe udržovány pravidelným kontaktem. Tak jsem ráda, že aspoň tady se pořád daří :*

Anna je šťastná!

Fixa

Žádný drogový večírek, ani zcachtanost. Vedlo se to v poklidném alkoholovém duchu o pár pivech a jedné zelené. Předkapela byla možná šikovná, ale já seděla s Řehořem vedle v hospodě a povídala a smála se. Teda až do doby než mi řekl, že mám velký zadek :) V podstatě mi ani tak nešlo o koncert samotný, jako o ty lidi. Byla jsem překvapená, mile i nemile. S Kájou jsme udělaly 3-2-1_Márdi, takže tomu nic nechybělo. Tolik malých modřin vzhledově připomínající cucfleky jsem ještě nidky neměla. Ruka, obličej, nohy i záda dostaly pořádně zabrat. Ale? Moje tričko letělo na pódio, Mardi s ním zatočil, utřel své spocené tělo a zase ho zahodil. Stálo to za to!

Gremlins

Je to kultovní, je to staré a hlavně jsem se na to chtěla už tolikrát kouknout. Konečně shlédnuto, zajezeno řeckou pizzou a zapito červeným vínem. A výsledek? Kdysi bych se toho fakt mohla možná i bát. Já se vlastně bála i teď.

Kolja

Brno je město, které žije. Město, kde to dýchá. Kino nabídlo filmový festival, na který jsem strašně chtěla jít, ale nějak z finančních a časových důvodů se na to vybodla. Na všechno kromě Kolji, filmu promítaného v poledne zdarma. Lidí bylo málo. Pár studentů, 3 Rusky, důchodci a celá školka s rukama plnýma happymealů a popkornů.

Svoboda?

Někdy je to jednoduché. Svoboda? Svoboda pro nosy. Jednoznačné a jednoduché, ale pokud se člověk ocitne v tomto divném rozpoložení náhle svobodného člověka tak rychle a nečekaně povětšinou skončí v pěkné bryndě. Zase jsem něco vymňoukla, nejsem hrdá, pyšná ani necítím nic uspokojivého. Prostě svobodní lidi asi jen popírají to, že chtějí něco víc. Chtějí si užívat, jasně, kdo ne. Ale rozhodně ne za každou cenu. Prostě wohoo-girls. Nechtějte vědět, co všechno může jejich wohoo znamenat.

Nová hudební láska.

Toxique. Asi je miluju. Taková tanečně toxicky pařičsky laděná hudba a přitom? Kdy jsem byla někde naposledy? Už hodně, hodně, hooodně dávno.
Ta ženská by měla pojezt chleba.

Neonarcismus. Narcis aneb strategie prázdnoty.

Narcis myslí na sebe. Dělá vše pro své vlastní dobro. Nežije minulostí. Budoucnost? Cože? Jsme teď a tady. Jediné, co má smysl je přítomnost. S ostatním běžte někam. Narcismus je vlastně taková nová forma apatie. Je jednodušší si nepřipouštět okolnosti a následky našich činů, ono to vždycky nějak dopadne. Nebo alespoň to vždycky tak dopadalo. Narcis nepotřebuje nikoho jiného. Víš, musíme se rozejít, protože.. protože sebe miluju více než tebe. Narcis má bezbřehou touhu se projevovat, říkat, co si myslí nebo z ničeho nic zakřičet. K čemu přátelé? Když se od vás ostatní odvrátí, vždycky máte sebe. Ať jdou všichni do háje, já je nepotřebuju hele. Kultura vyjadřování, ideologie věčně nastolené přetrvávající pohody a přehnaná spontánnost. To jsou všechno aspekty způsobující znarcisovatění a rozdrobení vlastního já na několik maličkých nesložitelných kousíčků. Platí motto "všechno a hned", žijme kouzlem okamžiku. Narcismus je spojenný také s upřímností. Člověk ztrácí obavy a otevřené mluví o své intimitě, o svých nejosobnějších věcech. Každý z nás něco hraje, stávají se u nás herci bez umění. Žít nezávazně, vztahy si kočírovat a nepouštět se do ničeho dlouhodobého. Sex bez lásky. Chce to nazávislost!
Čím více je ve městě možností setkání se, tím jsou lidé osamělejší. Narcis strašně touží po hlubokém citu. Po tom, zahledět se ze sebe sama do někoho jiného.

.. kurva. Proč mám ten pocit, že narcisovatím? Zabředávám, povrchním a nejsem si schopná ničeho vážit.

Tak v Anglii jo?

Je to kruté. Domů mě to potáhne vždycky, ale musí se nechat, že se zamilovávám do Brna a láska je stále narůstající. Doma budu nejspíš za 18 dnů a to se zrovna minu s tátou, který bude v Rakousku. Takže se asi uvidíme až a letišti. Na letišti do Londýna!

Srdce mé proletělo střepem.

A bohužel neproletělo jen mé. Neskončilo, stále tluče. S první láskou vše nekončí. Není důvod se sebevraždit. Dokonce z čistě egoistických důvodů doufám, že už do tohoto vztahu nezabřednu. Zamilovaný člověk je slepý, pomíjí veškeré nedostatky. Takže vyplázněme své borůvkové jazyky a mějte se pořád rádi. Stejně spolu budeme v důchodu jezdit na Hartu. Rybařit a luštit křížovky.

Jak se divočilo po branticku.

Ta holka je moje životní láska. Venku se najednou rozsvítí slunce a je pěkně. Pěkný den po plese, všem je blbě, nikdo nevyjde ven. Sperlich napíše, přijede a jde se do vidlácké akce na zastávku. Do nekonečna a ještě dál!