Dneska v noci se posouvá čas. Tiky - tiky.

Ovocnej projekt.

Bič už odšuměl. Na chvíli. Proto je čas nastolit něco originálního a neotřelého. Hele, mám krabičku na banán! a začíná série ovocných fotek. To jsem zvědavá, co se z tohohle vyklube.

Erasmus? Asi už ani ne.

Bylo to jasné už dávno. Erasmus je jedna velká párty. Užíváš si, pak splníš nějaké kredity a pak si zase jen užíváš. Teda takovej obraz podávala většina těch Vinařskejch cizáků. What's up? Do you wanna know my room's number? jo jo, tak se to dělá. A že zrovna ze mě bude týpek, co se nemůže dočkat, až vybuduje byt podle svých představ, jsem si nikdy nemyslela. Děsí mě to? Nevím.

:*

Jak já ty holky miluju. Škoda, že tohle je naše jediná fotka. Doufejme, že jich bude jen přibývat. Jestli budu mít takové štěstí na lidi i v práci, tak se mám vážně na co těšit :) (škoda, že pedagogická realita je trochu jiná)

Instantní polívky.

Věřím na anděly. Věřím taky tomu, že genetika je mocná věc. Šla jsem do Zlevněnky, což by udělal každý z Chlápků, co by měl tu možnost, každý den aspoň dvakrát a co nevidím. Hrníček a k tomu spousta polívek vyloženě za pakatel. Prošlé? Rozbitý hrnek? Ne, nic. Bezchybné. Začala jsem na nich ujížděť. Haleluja polívkám v hrnečku!

Botase.

Konečně se s nimi můžu pochlubit v jejich plné kráse. Já po nich vlastně toužím už pěknou řádku let. V podstatě od doby, kdy je Baťa začal znovu vyrábět. Měla jsem je přišpendlené na nástěnce jako jeden ze svých středoškolských snů a teď? když jsem si měla vybrat boty na jaro, šla jsem nejprve do Nike. Tfuj. No jo, stará láska nerezaví a já u nich stejně skončila. Teď jsou i krásně zreklamované a nepískají. Slunce nejen v duši, ale i na nohou.

Ne speed, ale speech.

Klobouk dolů. Konečně film, ve kterém se Colin neukázal jako totální anglický ťulda nebo táta gay. Až mi bylo líto, že jsem fakt docela chabě vzdělaná ohledně okolností 2. světové války. Nevěděla jsem, že táta královny Alžběty byl koktavej. To je fakt, oni asi taky v Anglii nevědí, že Masaryk jezdil v 80 letech na koni.

Nenávistníci jedni.

Prvně jsem o tom slyšela, když mi děj vyprávěla Darinka v lese při sázení malých smrčků. Nějak jsem si to nespojila a asi za ten půl rok i zapomněla a včera si s nadšením pustila ten film. Výsledek byl ten, že se mi v noci zdálo, že musím sníst lidský mozek nebo mě nepustí ven. Jeden z těch filmů, co se mnou krapet zatřásl. Nedoporučuju, pokud jste sami v brněnském bytě.

Stvoření za notebookem.

Svoje teritorium opouští výhradně v nutných případech. Třebas záchod nebo jídlo. Nebo aby ujistila okolí, že stále žije. To děvče má místo hlavy monitor! Děsivé!!!

Los modelínos :)

Tento fešák mě už konečně dorost. Což neznamená, že by vážil nebo měřil stejně jako já. Je akorát tak trochu starý. Jestli mu to vadí? Ale kdeže. takový dobrý čokoládový dort se jen tak nepovede.

Bůh je astonaut.

Dávka pořádné irské ambientní hudby. Brian Eno přece jen omrzel.

Modern family.

Když jsme s Petrem přes zimu přemýšleli, který seriál začít sledovat, netvrdím, že Taková moderní rodinka pro nás byla jasnou volbou. Hledali jsme, koukali na žebříčky a když jsem pak uviděla ten "plakát" až nebezpečně mi připomněl plakát Lásky nebeské. Má to 20 minut a je to v podstatě takový miloučký seriál. Není hloupý, ani plytký. Je to pecka plná dobrých situací.

Naomh Pádraig.

Bohužel letos nevyjde. Mám silonky, na tom ještě jedny, podprdu, korálky a tričko. Prostě zelená až za ušima. Včera jsem ho slavnostně zapila, dneska na něj můžu leda tak myslet. Tak ať žije, ten vyháňce hadů!

Prý slečno, z tohohle bude jednou dobrá historka. fakt.

Asi ještě nemám ten správný vypravěčský um. Vsadím se, že babička Andělka by to zajisté interpretovala všechno mnohem barvitěji a dramatičtěji. Prostě jsem byla na policii. Proč? Jednoduché, platila jsem padělanou tisícovkou. Jestli jsem o tom věděla? Nevěděla. Jestli jsem brečela? Brečela a měla strach, když ty ženské zmateně pobíhaly, nechaly mě brečet a čekaly na policajty. Byla to pak sranda? Než přišel výslech tak jo. Jeli jsme policejním autem, dozvěděla jsem se spoustu užitečných věcí o policajtech, ale ani jeden vtip mi neřekli. Jestli mě pak zavezli domů? Ne, ti hadi mě nechali jít pěšky v 11 večer přes Cejl.

Tenis.

Jsem línej loser, vůbec tady nepíšu a to mám poslední dobou spoustu podnětů. Poslední dva dny plné slunce mě dokonale nabyly energií, ale dneska přišel déšť. Nejsem smutná, i když při takovém počasí bývám. Mám za sebou perfektní hodinu tenisu. Chlapík asi pochopil, že na takové lamy nemá smysl se koukat, tak zašel někam pryč a my si v klidu pinkali. Vize na styl a budoucnost Anny Kurnikovové se sice už dávno rozplynuly, ale. Ale o tom to přece vůbec není. Hlavně, že si s děckama dáme pořádně do těla!

Můj gastronomický kámoš.

Ou jéé, mé chuťové pohárky ve společnosti slečny Kopcové jen plesají!! Ona je prostě bezkonkurenční hvězda. Až budu mít spoustu dětí, budu je k ní posílat na výkrmnou :)

Pořád jsme kamarádi.

Každému, komu po těch 10 a více letech zemře jeho pes prohlásí, že mu byl nejlepším přítelem. Něco na tom bude. Kouzlo němé tváře a bezmezná láska a vděčnost, kterou vás zahrne je prostě jedinečné. Člověk tohle nikdy nedokáže, ostatní zvířata jsou nevyzpytatelná. Ale takový pes, kurňa, to je fakt nejlepší kámoš. Učil se se mnou 19. století, brečel, koukal na spoustu filmů a jedl spousty experimentálních jídel. My jsme prostě kamarádi!

Pořád jsme kamarádi.