Poprvé v Martě.

Bylo na čase vzít Pika za kultůrou. V divadle jsme spolu tehdy byli akorát na baletu, tak bylo potřeba přidat do repertoiru také činohru. A jelikož jsem nahrazovala představení a flákla kvůli toho morfologii, musela jsem za příslib piva v Růži vzít také doprovod. Myslím, že jsme měli štěstí na jednu z nejakčnějších her. Lítalo se vzduchem, byla 3D projekce a k Peťově radosti se to celé odehrávalo v bordelu.. no co víc si přát? :D

Plyšáček.

Jak to jen dělá, že je furt tak neuvěřitelně roztomilý?

Rozlučka se svobodou.

Jsem tady na blogu mírně pozadu, tudíž než se zmíním o svatbě, která byla teď v sobotu 17., je třeba tu jen naznačit, že byla i nějaká rozlučka.. :) Jelikož byl s náma Fufík krotily jsme se a daly si jen Frisco. Seděly jsme u Klárky v pokoji, piknikovaly na zemi a jídla zase měly tak pro celé město. Jsme prostě klasici! Proč toho kupovat málo, když se můžem přežrat. Teda, to říkají vždycky ty dvě hubenice, které po necelé hodině ládování už funí, že nemůžou.. :D tak co to kurňa je za obžerství? Párty to byla klidná, ale o to snad lepší a milejší :*

Jediný letošní ples.

Ples sportovců v Košťálkovech v jakémsi divném prostoru maličkého kulturáku v doprovodu karaoke starého pána a jeho dvou dcer se stal naší jedinou plesovou akcí sezony. Sice jsem měla bacila, takže jsme to pak museli utnout už o půl 2, ale byla to pecka. Piko si koupil nový klobouk a šel za mafiána. Klobouk mu přinesl štěstí do tomboly a chlapec vyhrál jedinou cenu, o kterou stál Svatopluk.

Sue a její harém.

Všechny svoje holky si vodí k Bauerovi. Toš už bylo na čase, aby tam dotáhla i mě. Byla jsem týden churavá s jakýmsi odporým bacilem v krku a Sue si dala zase na chvilku voraz. Obě jsme byly doma, obě jsme potřebovaly společnost, a tak jsme strávily jedno krásné dopoledne spolu :*

Kočičí mrchy!

Čičiny na lovu ptáčků. U ptačí budky a navíc jen přes okno.

Moje milovaná.

Moje milovaná Body, druhé nejmladší děvče naší staré třídy, mi upekla nefalšované perníkové srdce z lásky. Prý ho teda pekla někdy v létě a já ho dostala až teď.. takže poživatelné nejpíš není.. :) nu což, já bych ho stejně nesnědla. Protože proč? Je z lásky.

Bembinton.

Nesportuju. Jsem tůček a po své první hodině spinningu jsem si myslela, že musím zákonitě zemřít. Pravda je, že teď už jsem zvědavá na to, co ze sebe vydám příště. Ale takový bebinton, ještě navíc ve společnosti krásných a sympatických lidí, je opravdové labůžo!