Proč ticho?

Proč? Pro slepičí kvoč. Pokud si to vyložíme tak, že slepice jsou profesoři a kvoče ty stupácké práce, co po mě neustále vyžadují. Není to sranda každý týden potit alespoň 3 strany souvislého spisovného textu, v lepším případě i s nějakým obsahem. A jelikož člověk musí taky trochu žít a ne jen koukat do laptopu a ničit si oči, k blogu se poslední dobou odvracím zády. Ale mrzí mě to, chtěla bych tu napsat, jak jsme byli na pivních slavnostech, jak na veletrhu, co náš pokrok v geocachingu, ale nezbyde mi, než si všechno pamatovat :( Doufám, že tato tvůrčí krize brzy pomine a zase bude dobře.

Meďák.

Aneb jak se z původně zamyšlené a namyšlené kočičky stal smradlavý vidlák lovící myši. Je to prosté :) Meďákovské divočení a neustálé mňaučení postupně vydeptávalo obyvatele bytu. Přece jen, když vám někdo ťapá ťapkama po obličeji ve 3 ráno a vynucuje si vaši lásku předením o několika decibelech, je to k nevydržení. A tak se stalo, že malé koťátko spřátelivši se s Bartolomějem zůstalo na své rodné hroudě.

Asi bych měla přestat číst tu četbu z devatenáctého století. Neb jak panna Pepinka šukala po domě i po polích.

Kočičky.

S přicházející zimou přicházejí domů i kočky. Doma je krbík, doma je maminka, co jim povíská kebule a k tomu všemu výtváří takovou pohodovou domácí atmosféru. Matka kočka v obležení Margarety a Medvěda.