Tatarský biftek.

Snědla jsem ho. A překvapivě mi chutnal. Fakt to nebylo špatné. Bylo to naprosto bez chuti, záleželo na tom, co jsme si tam všechno namíchali. Takže bych to nazvala jedním z těch kreativních jídel, co si člověk skládá sám a o to více mu to chutná.

Call party.

Je to bída, ale asi fakt nemám nadání na nic. Meruňky mi nešly, bankovnictví mě vůbec nebere a tak jsem skončila v call centru, protože nemám praxi v ničem a tady berou každého. Ze začátku to byla sranda, teď si po 3 týdnech připadám zdegenerovaně, když už i paní v obchodě přeji krásný zbytek dne a jsem až přehnaně zdvořilá. Co na tom všem je nejlepší jsou ti lidé. Utvořila se nám tam docela pohodářská partička, která měla štěstí a vetřela se na firemní párty. Pěkně jsme zapařili, řekli, že si budeme chybět a tak. Protože už teď to začíná. Každý sedí v jiném patře, jiné místnosti a někteří z nás (nás!) jdou dneska nejspíš na poslední směnu. I to se stává. Sbohem tedy, z mé strany je to vše, přeji vám příjemný zbytek dne.

Tříšť.

V centru Brna prodávají zelenou tříšť. A protože byla zelená a měla takovou zdravou barvu, nemohli jsme jí odolat. Po pár sosech jsme ji opravdu museli zahodit. Ono to chutnalo jako zelená!

Houby.

Houby jsme našly. Vím, že rostou, ale pokaždé, co jsem byla doma jich nebylo nijak valně. Vždycky jen tak decentně, na ochutnání. Ale nebylo by léto bez hub a lesních ostružin!

Mojito.

Tak, že si prý na té párty uděláme mojito. Koupily jsme s mámou ruma, ale zapomněly na sprite. Koupily jsme minerálku, ale zapomněly na třtinový cukr. No bída, bída. Jak je vidět na fotce, i menším to ale zachutnalo.

Dort.

Na rodinné párty jsem měla poprvé v životě 2 dorty. Bezkonkurenční maminkovský čokoládový a k tomu ještě tento oříškový od paní Mádrové. Že jsem ztloustla asi o 4 kila? Tak s tím se muselo počítat.

Gumák.

K narozeninám jsem dostala gladiátorské sandále, ku svátku gumáky. Toto léto je extrémně deštivé. Majitelé koupališť pláčí a prodavači gumáků jen spokojeně mnou ruce. A že se v nich chodí skvěle!

Oslava.

Mám pocit, že čím je člověk starší, stávají se jeho narozeninové oslavy čím dál tím zvláštnější. Lidí ubývá, za to alkoholu přibývá. Bylo to jako mít 15. Lahváče, hřiště, frisbí a na závěr hospoda.

21!

Hnus, ale dobrá příležitost k tomu koupit sama sobě jeden z nejlahodnějších dortů. Všichni sice víme, že nejlepší je ten čokoládový od maminky nebo medovník od Terezky, ale Almondy se nenechá zahambit a je nominován na nejlepší dort obchodu s nábytkem.

Novinářka.

Tak trochu. Pošťák Pat říkal, že je mě pro takovou práci škoda a možná, že měl pravdu. V 5 ráno jsem se na poště potkala s partičkou cikánů a pochybných individuí. Každopádně jsem dostala snad největší svazek klíčů, co jsem kdy měla v ruce, tudíž jsem odhalila to sladké tajemství, jak je možné, že se ti pošťáci dostanou dovnitř do baráku. AHÁ. Obešla jsem svůj rajón a v 7 se zase krásně vrátila domů. Proto beru zítra kolo, vrátím se v 6 a ještě si na tu chvilku zdřímnu.

Make-up sem, make-up tam.

Při hledání brigády jsem na internetu narazila na možnost nechat se nalíčit od opravdické kosmetičky a to zcela bezplatně. Takové to "tahle barva vám sedí k očím a nebo měla byste používat tento krém.." :) příjemné očišťující dopoledne.

Pytlácká.

Jak to nazvat. Něco jako vesnický ples akorát se tam nechodí ve společenském oblečení. Hodně se pije, málo tančí. Panáky za 10 korun tečou proudem, kolotoče se točí a děti ječí. Já trsám a po dlouhé době vyrážím za pravou vesnickou zábavou v doprovodu dvou milých děvčat.