středa 4. dubna 2012
Palačinková párty u pana Krkošky.
Dlouho jsme se s Kačou neviděly, navíc už jsme se tolikrát bavily o Petrovi, že začala pochybovat o tom, zda je reálný, když ho ještě nikdy neviděla.. :) a jelikož jsme loni slavily první jarní den společně v modré růži (namísto sledování nějakého super artového filmu ve škole), nemohly jsme si to nechat ujít i letos. Přišla i Zuzka a roli dokonalého gentlemana, který ji hned po příchodu naškub silonky převzal Bertík. Páni, tak dlouho jsem nesnědla tolik palačinek. Jak byly barevné, tak mi snad chutnaly mnohem víc :) škoda, že to samé nešlo říct o tom obarveném víně.
Kterak jsme šli na tataráčinečiček.
Tak takhle malý tatarák jsme už dlouho neviděli. Pravda ale je, že za něj a pak to prkno plné žebírek jsme zaplatili voucher jen za 100, tak si není na co stěžovat. Já se utvrdila v tom, že mi tatarák chutná, Suelin si dala svůj první. No, ale co je nejlepší - byli jsme spolu zase na nějakém voucherovském jídle. Není nad toto sousedství! :*
Lily.
Lahůdka z PROSTŘENO.
Brusel. Brusle. Bresul.
Mám novou sportovní vášeň. Možná dost proto, že stále čekám, až si Ikonomidu udělá čas na to, aby mi trochu zrekonstruoval kolo na novou sezónu. Tak jsem neváhala a uloupila mamince její brusle. Zatím vím jen o jedné jediné slušné cyklostezce, tak jezdím pořád dokola jako šašek, ale pravda je, že aspoň vím, co čekat.. když neumím pořádně bruslit.. :) a spoléhat se na setrvačnost se na neznámé trase nevyplácí.
Frapé a balkón.
1. letošní grilovačka.
První letošní grilovačka a házečka talířem se datuje ku 24. březnu. Bylo to asi poprvé, co jsem byla na Palačáku za denního světla :) Všude seděla spousta studentíku pokuřujících dýmku a poprvé v životě jsem někoho viděla hrát kriket. Masakr. Při chystání grilu jsem si říkala, proč sakra nebydlím na kolejích, ale jak se začalo stmívat a ruská párty jela pořád v plném proudu, tak jsem byla ráda za své hnízdo pod Petrovem. Ale jinak grilování na elektrickém grilu připojeném z okna? Neopakovatelný zážitek.
Kachny.
Piké zestrárl.
SVATBA roku!
Je na čase se konečně aspoň letmo zmínit o onom zlomu v životě mojí milované Terezky. Ou jé! Ona už je paní. Byla jsem v ten den (17. 3.) poctěna funkcí družičky, která nesla vlečku! Chápete. Taková ta družice, co krouží za nevěstou v tu velkou chvíli jejího úžasného příchodu. Terezka byla pompézní, úžasná a prostě celá dokonalá! Tak nádhernou jsem ji snad v životě neviděla. Nevím, jestli za to mohl ten super účes nebo ty krásný šaty, ale všechno se to stejně vytvořilo v tom krásném úsměvu, který celý dobu měla. Na to, že to byla moje první civilní svatba, byla jsem velice mile překvapena. Poplakala jsem si, pak se smála, holt den plný emocí, jídla a tance.
Svatební dar.
Body nám tvrdila, že dary nechce. Místo darů, že prý radši paníze. No přece nebude mít červený toustovač a k tomu zelenou varnou konvici. Nene, teď jsou potřeba penízky na rekonstrukci domečku v Radimi. I tak mi ale bylo trapné vysypat s Pikem kapsy a dát těch pár šušňů do obálky, tak jsme se pokoušeli něco vymyslet. Něco. Co se tak dává ke svatbám? Inu, objevili jsme jednoho z předních prodejců puzzlí na Moravě a řekli si, že to bude to pravé ořechové na dlouhé zimní večery v radimském domečku.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)