Lípa.

Byla jsem u Kátě v Lípě. Bylo to vlastně tak, že si musela vybrat dovolenou a pozvala mě, protože jsme se vlastně viděly tak akorát v létě na jedno odpoledne tak po 100 letech. Konečně byl čas na to se pořádně projít se psama, vyzkoušet moje nové zimní boty, poznat zblízka stinné stránky jejího malého psa a taky si pořádně zapařit ve vesnickém stylu. Zamilovala jsem si Vysočinu, tam je tak krásně, že by mi vůbec nevadilo tam někdy bydlet.. :) v nějaké malé vesničce kousek od Lípy a chodit za tetou Káťou na kávu do jejího domečku s topením na zahradě.

Hody.

Byli jsme s Káťou a s Lukášem u pana Koudelky na rybích hodech.. mmm a že to bylo pošmáknutí. Objednali jsme si všechno, co měli v nabídce, zapíjeli to vínem a pak jen celý večer vydýchávali plné břucha. Ach jak já miluju hody!

Na druhou stranu (v pominutí s tím momentálním stavem sobotního rána) přetrvává dlouhodobá spokojenost. I když se mi teď podařilo přijít o asi nejlepší pracovní příležitost jen proto, že jsem u sebe tento týden neměla mobil, který jsem si poprvé v životě nechala na stole v Branticích. Ale mám se fajn, dělám práci, co mě baví, chodím do školy, kde se těším na děcka a ve volném čase si pěkně užívám.. :) a do toho všeho jsem zase nehorázně zamilovaná!

Mopslíci.

Je mi teď trochu nanic. Snažím se se všemi vycházet, nikoho nepodrážet a mít se prostě fajn a pak si přečtu nějakou takovou kravinu, která je jako hřebík do rakve. A to má potom člověk o to větší chuť chytnout toho malého uchrochtaného mopse a pořádně se s ním pomazlit.

Křenová omáčka.

Tak tuhle baštu jsem si dávala minulý pátek v jídelně. Do teď jsem nevěděla, že něco podobného existuje :D Mmm jak já mám ráda ty páteční obědy v jídelně.. :)

Družina.

Já se úplně zapomněla zmínit. Na začátku semestru, kdy jsem ještě aktivně projížděla skupinu Pedagogická fakulta, mě do očí trkla nabídka brigády jako záskoku v družině za jednu slečnu, která si bude dálkově dodělávat aprobaci pro první stupeň. Z té jedné slečny se vyklubala moje milá kamarádka Pavlínka, která mi svěřila její třeťáky vždycky na 3 hodiny v pátek - ale je to pátek, tak jich hodně odchází už po obědě a je to spíše takové hraní a lebedění si než nějaké učení. Děcka jsou supr!

Holky.

Ach jo, holky moje! Aninka začala chodit do školy a tak si nemůže necjat ujít naše pondělní doučování. Už se díky ní naprosto orientuju v hledání úkolů pro prvňáčky, procvičování tahu ruky i počítání a všeho, ale ona je stejně chytrá jako opica - vždyť už se se mnou a Neli učí věci pro čtvrťáky! Takže mám rovnou dvě mouchy jednou ranou.

Návštevníci.

Hele jaká milá návštěva za mnou jeden den dojela. Zašli jsme si na ty nejlepší dorty a na dobré kafe k té nejhorší servírce. Ale ty dorty.. mmm ty dorty, ty jsou!

Nikolinka nám roste jako z vody!

Ach jo, už i Nikolie je oficiální teenager. To je bída, to je bída. Měla krásný majnkraftový dortík, zfoukla všechny ty svíčky a dostala od nás oranžové steely :*

Praděd.

Už loni jsem měla v novoročním předsevzetí napsané, že bych chtěla na Praděd. Je to přece jen za humny, ale stejně jsem si to splnila až letos a navíc jenom s taťkou. Tera se pořád učí a mamka využila krásného slunečného dne k relaxu. Ono totiž bylo fakt nádherně, dokonce i Bruntál oplýval sluncem a jen nad Pradědem byl takový maličký mráček, o kterém jsme si mysleli, že se brzy rozežene.. a taky že se rozehnal :) asi v momentě, kdy jsme byly téměr na konci Bílé Opavy. To se tak někdy stane, ale o to to možná bylo krásnější.

Výlet za hady.

Nějak se nám tento semstr s Peťou podařilo jezdit domů v odlišné víkendy, a tak když jsem byla jeden říjnový víkend sama v Brně, rozhodla jsem se si konečně zajet na Hády. Už jsem tam byla tehdy lákána a odmítla jsem, možná proto jsem taky já byla odmítnuta, když jsem se snažila najít si společníka na sobotní ráno - komu by se taky chtělo na výlet už v 9 ráno že ano. V lese bylo spousta rodičů s dětmi, kočárky a psi a taky partičky kamarádů v pohorkách, tak jsem s kočičkou připadala krapet osaměle, ale to jsem ještě nevěděla, že potkám bílou přítelkyni a zažiju krásnou podzimní procházku.