Tak už je to za námi, lásko má. Mám z toho obrovskou radost a zpětně nechápu, že jsem to opravdu dokázala. Povedlo se mi dostudovat školu, kterou jsem si v podstatě udělala celou sama. První uzavřené dálkové studium. On ten magistr už stejně není taková legrace, tak mi ta dálka zas tak moc nevadila. Má hráškově zelené diplomka byla v pondělí obhájena a v pátek mě na chodbě plné filozofů hledících nemilosrdně za tenkým sklem ze všech stran čekala finální show. V podstatě druhá ústní zkouška za celé studium, ale nejspíš úplně nejlepší zkouška, kterou si pamatuju. Bylo to přátelské, bylo to plné zajímavých postřehů a já měla jako vždy obrovské štěstí. Ale prý to nemusí být nutně štěstí, prý se ty věci takhle prostě mohou dít. Své eso v rukávu ohledně pudlech pana Schopenhauera jsem nakonec ani nestihla vytáhnout.
Dozvěděla jsem se, co má Platon společného s Moravským náměstím a taky to, že bych neměla prodávat zajíce v pytli, ale právě krásný pozlacený pytel a neprozrazovat na sebe více, než je nutné.
Udělali jsme to všichni. Zapadli jsme do Falku na buržoázní gaučík a s absinthem v ruce polemizovali o tom, kterž filozof má lepší knír. Za mě Marx!
