neděle 8. února 2009

Barbínky




Ten barák byl velký. Plný skříní. Skříní plných krabic. A v těch krabicích byly všelijaké cýpovinky až jsme s Áďou našly krabici opravdu nejlepší. Plnou bárbín, kenů, oblečků, korálků a sponek. A jelikož nám hrabalo z toho, jak jsme poslední 4 hodiny malovali prostěradlo temperkama a voskem, nechaly se unést a vrazily si do hlavy všechno, co jsme v krabici našly. Postupně se nechali unést téměř všichni, vykočičkovali jsme se a zatančili náš sexy tanec :))
Škoda jen, že Panenka na plese neměla svůj návod :( Panenka na plese - "společenská hra pro dívky každého věku"

Madony a králíček





Áďo a co bylo nejlepší? Králík! Jsem normálně šla nahoru do pokoje a potkala je spolu v jednom pokoji zavřené jak sedí na posteli. ojojojojoj.

Kapustičky




Příběh sám o sobě. Co bylo nejlepší? Kapustičky ve čtvrteční polívce ;)

Cesta z Úvalna do Býkova




Bylo to fajn. Bylo teplo, pak zase zima. Snažila jsem se v lese stopnout nějakého srnečka, který by nás odvezl až do Býkova. Byli jsme slepí, mlčeli jsme. Neskladovali jsme odpadky. A bylo to fajn :)

sobota 7. února 2009

Legendary

1. legální řízení dne 7. 2. 2009. Svátek má Veronika, dopoledne jsem si povídala s hadem, odpoledne na sobě měla navlečených 12 tyrkysových triček najednou a vypadala jako jeden velký amorf a večer řídila auto. Tata seděl vedle a kopal do sebe sedmičku bílého, mamka vzadu fandila a povzbuzovala ;) vyhodila jsem je u Silesie a oni začali tančit. Jela jsem na kruháč a vesele pokračovala po albrechtické až přišla moje chvilka na odbočení doleva do Kostelce, všimla jsem si, že je na mě nalepený docela velký hnusný kamion a začala jsem se bát, zajela ke kraji a uviděla na chodníku Sue a Honzu. Stočila jsem to velice složitě do jejich uličky, vyběhla z pomalu jedoucího vozu a se řvem "Suééélin" doběhla až k nim. Čímž je korunuju na prvojízdní účastníky. Tak 25 minut jsme seděli v autě, mezitím jsem si promyslela trasu domů a vyjela s úsměvem a zpívala si všechny možné Kryštofy, co mě napadly. Až jsem to fičela 90 po Bruntálské za zpěvů atentátního ůůůůůů. Dojela jsem až k úřadu a poctivě zastavila na jedné ze dvou brantických stopek. Což byla pro bílou filcku asi chyba. A pro mě, paranoidního člověka co kouká na desku proč mu tam svítí olej a baterka, to taky nebylo nic milého. Popojela jsem asi 8krát o pět centimetrů a nikdy dál až jsem stála uprostřed křižovatky, tak jsem zase zacouvala a zkoušela to pořád dokola a neposunula se nikdy o víc než 5 cm a chcíp.
ťuk ťuk na okno, za kterým stál nějaký týpek, jestli nechci pomoct, že se s klukama už asi víc jak 5 minut baví pohledem z okna místní hospody. Kluci tam stáli taky. Já jim vysvětlila, že to je první jízda a že mi bylo jasné, že se něco posere. Že za to může přece ta baterka. Týpek si sedl a odjel na parkoviště. Slečno, ono to jezdí :)) hehe. Kluci se smáli. On mě roztlačil, já mu přislíbila pozvání na panáka a vysmátá odjela domů. Je to legendární?
Hlavně za chvíli jedu zase zpátky do Krnova pro nejenom roztančené rodiče, tak uvidíme co uvidíme.

čtvrtek 5. února 2009

Půlka prázdnin





Půlka prázdnin za mnou, ale rozhodně ne v tahu. Každý den byl zase úžasně specifický a prázdninový. Retrospektivně viděno tu máme tající den, kdy jsem se vymlela s chlebem před obchodem do velké kaluže, vyřídila svůj velký bankovní problém a tatík zaplatil scio testy. Taky jsem se dneska asi konečně rozhodla jak budou vypadat moje VŠ cesty, kdy, jak a za čím. Včera jsem strávila jedno milé povalečské odpoledne se Sue a opět obnovila svoje blond vlasy, což se ukázalo jako ne zas tak moc chytrý tah. Bolí z toho za krkem když vás barví a občas se doslechnete věci, které fakt slyšet nechcete. Krmily jsme s máti kachny. Jako správné staré krnovačky jsme jim házely do chřtánu poslední zbytky pita chleba. Kachny měly radost a já vlastně taky. V pondělí byl prázdninový himym večer a já po dlouhé době ochutnala sladkost narozeninových dortů. To z toho poznáte kdy se dort peče za účelem a kdy jen tak pro nenažranost :) A v neděli? jsem byla poprvé u Laštůvků. Potkala toho legendárního pána o němž jsem se v létě domnívala, že je úchyl, co mě sleduje z auta, jak jedu na kole, ale teď už je to jen pán, co má rád cihlově červenou barvu. Koukali jsme s Jiříkem na Nezvratný osud, pak dva díly hymim, protože jsme kapku potřebovali vyrovnat žánrovou hladinu. Třetí díl byl dabovaný ve francouzštině, tak jsme zvolili jako pokračování 3O dní dlouhou noc. Což jsem častokrát zaměňovala s 40 dní a 40 nocí i když se to minulo pointě :)) Bylo to hnusné, krvavé a brutální. A celou dobu nás u toho sledoval chameleoní páreček visící u okna.

středa 4. února 2009

Stitch


Měla jsem infantilní chuť na pohádku a tak jsem přemluvila sestru, abychom si pustily o půl jedenácté ještě Stitche. Sestra byla totiž v jednom montování. Ó, ano. Už nám přijel onen tolik očekávaný cvičící stroj, díky jemuž hodláme všichni rapidně zhubnout. Takže až zhubneme nafotíme na něm nějaké sexy fotky v plavkách, teď by to ješte pozbývalo smyslu :)
Ale zpátky ke Stitchovi. Na csfd to má 59 % a jen 4 komentáře. Nikdy jsem neviděla u žádného filmu tak málo komentářů. Navíc všechny ho hodnotily jako slabě graficky zpracované dílo postrádající příběh. Ale Stitch.. asi jsem se zamilovala.. Když řekne "aloha" a "obama" tak je neodolatelné stvoření :*

Křupky


Uhádnete kolik má malá v hubě křupek?

Brm brm brrrrrm

tůtů. Mám ho! Ale popravdě se bojím. Ale mám ho a nemusím ukazovat občanku a můžu nehtem přejíždět po malé fotce v pravém rohu a poslouchat ten nepříjemný zvuk. Díky Gregorovi za administrativní dokončení celého řidičského vyřizování :)

Upír Nosferatu aneb po roce další neměcký horor z 20. let


Včera jsme byly s děvčaty na projektovém filmu z roku 22 :) zasádlený by vám to mohl říct kolikrát jen budete chtít, ona ví kdy to natočily. Bylo to němé, černobílé, občas kolorizované do žluté nebo modré. V 5. dějství nás pronásledovala hrozná až metalově děsivá, stále se opakující melodie. Koupily jsme si tyčinky a slané čipsy, ale bály jsme se jich dotknout.

neděle 1. února 2009

Pasivní sport, ale velice aktivní fandění


Juhu! Špek řekl, že to bylo to nejlepší "juhu", co kdy slyšela. A taky bylo proč. Rozhodně to bylo vtipné a hlavně jsme přišly na to, že vlastně florbal hraje uplně každý a po dvou letech se vám to tak rozptýlí v hlavě a není to už takový extrém a dá se s vámi normálně mluvit. Takže juhu panně, koníkovi, Italovi a v neposlední řadě králíkovi.

Ještě že bylo venku tolika sněhu, který nás schladil. A došlo u na Time of your life ;)

Čičík a čičik



Byl u nás Fidolýt, Telátko a malej Diviš. Byl krásný, maličký a ubrečený.. prý kvůli prdům. Čímž začala vlna historek z dětství, jak měl kdo prdy a došlo i na klasickou padesátníkovou historku. Chvilku jsem si Prokůpka chovala, ale pak začal brečet, tak si ho vzala máma a mě nezbyl nikdo jiný než Megína. Byla hodné miminko, ale pak jsem ji zkusila dát dudlík a tam to všechno skončilo jedním velkým škrábnutím.

Poslední portfoliová ukázka