Kurt Cobain

Máme do slohu za úkol napsat rozhovor s osobností, která je už mrtvá। V době, kdy jsem se rozhodovala, s kým budu hovořit, Kurt Cobain pro mě byla jasná volba ☺ Ale zjistila jsem až pozdě, že to má být až na pondělí a vypracovala to už včera। Tak kdyby jste na netu neměli co dělt klidně si to přečtěte a zkritizujte mi to, ale vážně… potřebuju na tohle kritiku!
TAK UŽ JSEM TO UPRAVILA ABY TO BYLO PŘESNĚJŠÍ॥ A VYPUSTILA NĚKTERÉ ČÁSTI, TAK DOUFÁM, ŽE UŽ JE TO ZASE O KOUSEK LEPŠÍ। NAŠLA JSEM SI LEPŠÍ STRÁNKU S PŘESNĚJŠÍMI INFORMACEMI.(TO NOVÉ JE BAREVNĚ)

Kurt Cobain, frontman Nirvany, jedné z nejznámějších skupin devadesátých let, se narodil 20. února 1967 v městečku Hoquiam, nedaleko Seattlu. Jeho život byl plný slávy, ale i depresí a drog. Možná proto jej raději 5.dubna 1994 sám ukončil sebevraždou. Ale jaký byl Kurt Donald Cobain před tím, než se stal opravdu slavným?

Kurte, začněme u tvého dětství. Narodil ses jako prvorozený syn Donalda a Wendy Cobainových. Jaký byl tvůj vztah s rodiči?
Své rodiče jsem měl rád. Když jsem byl malý, bydleli jsme v malém městečku Hoquiam. Matka pracovala jako servírka a otec byl automechanikem u benzinky Chevron. Mezi rodiči v té době už vznikaly spory z důvodu kvůli nedostatku peněz, tak jsme se v srpnu 1967 přestěhovali do Aberdeenu, kde si otec našel práci v místní drtičce odpadu, zatímco matka se starala o domácnost. Neměli na mě příliš času tak jsem si ve dvou letech vymyslel imaginárního přítele, kterému jsem říkal „Boddo“. Když mi byly tři, což bylo v roce 1970, se rodičům narodilo druhé dítě, Kimberly. Z narození sestry jsem tehdy měl opravdu radost a doufal jsem, že to zastaví hádky mých rodičů, které se stále zhoršovaly. V té době byl na mě otec dost přísný, skoro denně mě trestal tak, že mě dvěma prsty uhodil do spánku nebo hrudi. Trestal mě i za úplné maličkosti. Otec stále měnil zaměstnání a kvůli své profesi trenéra a rozhodčího v amatérském basketbalu, nebýval často doma. Myslím, že jejich rozvodu už pak nešlo zabránit. Rozvedli se, když mi bylo sedm.

Jak si jejich rozvod nesl? Vím, že některé děti to až s překvapením snášejí dobře, i když rozpad rodiny zanechá stopy na každém.
S jejich rozvodem jsem se nikdy nesrovnal, poznamenal celý můj život. Po jejich rozvodu jsem byl nějaký čas v nemocnici s problémy žaludku, který mi rentgenovali po vypití barya. Také mi škubalo v oku, což způsoboval stres. Uzavřel jsem se do sebe a začal své rodiče nenávidět. Zejména otce, protože jsem ho považoval za hlavního viníka jejich rozvodu. Oba rodiče našli nové partnery a znovu se provdali. Bylo to pro mě těžké, své dětství jsem strávil neustálým stěhováním od matky k otci a jeden čas jsem bydlel i u svých prarodičů.

Jistě jsi často musel měnit školy, což muselo být pro tak hypraktivní dítě jako jsi býval docela těžké. Pamatuješ si na tohle období?
Ano pamatuju. Byl jsem dost hubenej, ale přitom jsem jedl jako každej jinej. Zakázali mi jíst karoten a cukr. Když jsem v sobě měl cukr, mlátil jsem sebou o zeď. V druhé třídě mi doktoři zjistili hyperaktivitu, kvůli které jsem musel brát lék Ritalin, což je látka podobná drogám jako například kokain nebo speed. Tato látka mě sice pomáhala klidnit, ale bohužel se projevovaly vedlejší účinky v podobě depresí, poruch spánku a bolestí hlavy. Nenáviděl jsem školu a ve volném čase jsem se rád sám toulal. Před svými problémy jsem se snažil uniknout do světa hudby a malování. V sedmé třídě jsem začal hrát ve školní kapele na bicí. Už tehdy jsem prohlašoval, že ze mě bude superhvězda, zabiju se a shořím v plamenech slávy. V osmé třídě jsem začal kouřit marihuanu a brát LSD.
Jak ses dostal od bicích ke hře na kytaru?
Od strejdy Chucka jsem dostal ke čtrnáctým narozeninám nabídku: „Chceš elektrickou kytaru nebo nové kolo?“ Neváhal jsem a vybral si kytaru, i když byla z bazaru a každou chvilkou se kazila. V šestnácti jsem si udělal řidičák a nějakou dobu jsem dokonce jezdil jako roadie s místní kapelou Melvins. Potom přišly moje první pokusy založit nějakou kapelu, ale kvůli mému divokému způsobu života jsem kolem sebe neměl moc kamarádů. Na škole jsem se ale seznámil s Chrisem Novoselicem, který stejně jako já také obdivoval punkovou rebelii.
A tím byl položen základní kámen Nirvany?
Ne tak úplně. V roce 1986 jsme se rozhodli založit kapelu. Novoselic se chopil basy, za bicí usedl Aaron Burkhart a já hrál na kytaru. Říkali jsme si Fecal Matter, ale nahráli jsme jen sedm skladeb a rozpadli se.
A v této sestavě jste vytrvali až do devadesátých let?
Měli jsme s bubeníkem Aaronem nějaké problémy, tak ten pak kapelu brzy opustil. Hledali a vystřídali jsme spoustu bubeníku. JE pravda, že jednu dobu jsem se i já sám pokoušel bubnovat a Chris za mě zpíval. Pořád jsme hledali ten správný název a než jsme došli k Nirvaně říkali jsme si třeba Sellouts nebo Brown Cow. Nirvana byla založena v roce 1988 a na místě bubeníka nám od té doby zůstal Chad Channing.
Jaké byly vaše začátky? Šlo to, jak se říká po másle? Nebo to byla tvrdá práce?
Začínali jsme objíždět kluby v okolí našeho rodiště – Seattlu - a došlo i na první dema. Ty se velice rychle dostaly k nově založené místní společnosti Sub Pop, jež s nimi podepsala smlouvu na první nahrávky. První singl vyšel ještě v říjnu 1988. To už byla skupina slušně rozjetá, začala si získávat na slávě i mimo oblast regionu.
A pak už došlo i na natáčení desky nazvané Bleach. Prý byl rozpočet na natočení a vydání velice nízký, pouhých 606 dolarů.
Z toho důvodu proběhlo natáčení rychle, od 24. do 29. prosince, ale výsledkem byla deska, která nás posunula mezi nové kapely s vlastním výrazem. Začal se kolem nás roztáčet velký kolotoč a přicházely nám nabídky vystoupení ve větších sálech. Tomu jsem se ale snažil ubránit, trval jsem na klubech, maximálně menších sálcích, protože tam jsem se cítil nejlépe, tam jsem mohl naplno prožívat kontakt s publikem.
Tím skončilo období bez obchodního nátlaku gramofirem a zároveň i poklidný život členů začínající kapely Nirvana. Děkuji za rozhovor.