Svoji cestu jsme museli někde začít (a taky skončit). Původní plán bylo vyjet ve čtvrtek brzo ráno, aby byly silnice ještě prázdné a my měli dost času ve Vídni. Zjistila jsem, že i přesto jak nám ve škole ta žena na podpadkách vnucuje informace o Vídni, které většina z nás považuje za naprosto zbytečné, mám Vídeň ráda. Miluju Štěpánský dóm, takže mým cílem bylo ho zase vidět a očekovat jak se posunula rekonstrukce, se kterou začali už před vánocemi. Nakonec jsme ve středu v noci balili věci dlouho do noci :)) teda přesně řečeno snažili se nacpat věci na 14 dní pro dva lidi do jedné krosny. Je to vlastně jako by jeden člověk jel na měsíc pryč a měl všechno nacpat do malého zeleného batohu. Vlastně jsme ani přesně nevěděli kam pojedeme, jak přesně to tam bude vypadat a jaké budou podmínky. Ale nakonec mě i otec pochváli, že na ženu si táhnu věcí opravdu poskromnu. Naše brzké ráno se posunulo na zdravou půl osmou, neměli jsme dálniční známku, tak jsme si jižní Moravu prohlédli pomocí kukuřičných a slunečnicových polí.
Ve Vídni jsme měli jen pár hodin, z čehož se nám zkrátil čas hledáním vhodného místa k zaparkování, které jsme našli v ulici nedaleko stanice metra Erdberg. Nevhodnější místo bezplatného parkování ve Vídni je tam, kde parkují jiná než rakouská auta. Naše bílá felicie se usídlila mezi bulharským a polským vozem. Metrem jsme dojeli až na náměstí a ano, Štěpánský dóm je stále v rekonstrukci :) cestou jsme si prohlídli i pověstný Hundertwasserhaus a nakrmili pár holubů improvizovanou svačinkou složenou ze všeho co jsme toho rána našli v lednici.
Letadlo nám jelo v 6 a ono se říká, že bychom tam měli být trochu dříve, protože jsme si nebyli jisti nepřesahuje-li tátova krosna povolenou váhu (převážel v tom dárečky ze západu pro ruské kamarády). Cestovali jste někdy z centra na vídeňské letiště? Nabídnou vám spoustu alternativ. Metrem na stanice, ze kterých jezdí městký vlak CAT nebo autobusem, který jede sice déle ale je levnější. Zkusili jsme teda první možnost z důvodu jisté exotiky :D Vlak nám ujel přímo před nosem, ale naštěstí jezdí co 20 minut, takže jsme měli alespoň záminku k otevření piva. Na letišti nás odbavili bez problému, dokonce jsme ani nečekali příliš dlouho ve frontě na palubní lístek, protože přiznejme si.. kolik lidí dneska jezdí do Ruska :D týpkovi před námi cosi upadlo a po chvíli kdy mu to otec podal se ukázalo, že to je Čech, který cestoval se svými dvěma kamarády přes Petrohrad a Mongolsko do Číny. Nějací šílení dobrodruzi :) V posledních 30 minutách jsme zběsile pobíhali po areálu letiště a sháněli voňavku Huga Bosse, přičemž jsme se navoňali všemožnými patoky, které nabízel tento luxusní obchod :) Potkali jsme Mozartovu papírovou napodobeninu, která nemohla zůstat jen tak bez fotografie :)
Je úchylné mít rád značky jídla. Já vím. Ale kafe od Starbuckse je pojem jako čízburgr od mekdonalda. Prostě taková.. kultura :)) Navíc milí prodavači, kteří rozumněli moji velice lámané angličtině a po domluvě plné eeee a úsměvů se mi v rukou objevilo kafe a jeden velký čokoládový cookies. Po rychlém vypití a předběhnutí velké výpravy turistů z Asie jsme prošli branou s detektory na kov a běželi na autobus, který nás v dešti odvezl k letadlu.
Žádné komentáře:
Okomentovat