Červené karafiáty s černou stužkou ležely na chladné mramorové kostce. Hrála Ave Maria v instrumentální podobě a já si říkala, jak je všechno hrozně krátké. Neměla jsem chodit do místnosti s nápisem "výstavka zesnulých" a radši zůstat posedávat u bílého elektrického topení s ostatníma sestřenkama. Vidět dědu v obleku a po asi 12 letech strejdu bylo asi to nejlepší z celé akce. Zbytek byl divnej. V závěru ani ne tak smutný jako divný. A na Hané pečou ty nejlepší koláčky.Teď už jen posedávám doma ve společnosti Jaromíra a za chvilku přizvu Káju Čapků.
1 komentář:
melas napsat, ze t o byl pohreb :-D ...myslim, ze to neni jasne... :-(
Okomentovat