Skajpovala jsem s Domi, když najednou přišla Tera se slovy, že soused se mnou chce mluvit. Vyděsilo mě to, protože přece jen.. Krnov je malý, Brantice ještě menší, tak se mi vytvářely v hlavě vize všeho, co jsem mohla udělat. Bylo to vlastně ještě v ten den kdy jsem jela na kole v sukni :)) Soused se usmál a s potutelným výrazem se optal jestli mu dám číslo na veterinářku, že má na zahrádce malé kuny. Ona totiž jejich kuní matka žije u souseda na půdě a ty maličké z ní musely nějak vypadnout na zahrádku. Tak jsme nevěděli jestli na ně šahat, nešahat, aby je ta matka ještě chtěla a mezitím jak soused volal jsme s Terou vytvářely vize o tom, že si je vezmeme domů a vychováme si společně se sousedem celou kuní armádu. Malé kuňata budou pochodovat, salutovat a my je naučíme lovit vajíčka. Což je velice výhodné, v Branticách je hodně lidí co mají slepice a podobné zobákovité tvory snášející vejce. Takže mít takovou menší jednotku kuní armády by vůbec nebylo na škodu. Ale jak řekla veterinářka, opatrně je vraťte na půdu jejich matce a nechte je dospět.
Žádné komentáře:
Okomentovat