Ale během dneška mi to taky všechno došlo. Měli jsme poslední tělocvik, kde jsme dali pár "nových míčů" až za uši, rozehrála jsem se klasicky s Klárkou a pak už mě pozbytek hry Frajíčková pronásledovala hláškou ze Za humny je drak nebo z jakéže pohádky to bylo a furt volala "Aničkoooo". Sakra děti moje. Jěště jsem měla na tváři celý den zelený liháč, který mi nejeden autobusák pochválil a už jsem si zase uvědomila, že za dva dny budu já ten panáček s fixou.
1 komentář:
Hej... na nás se Zuz to padlo dneska ve vlaku... naposledy jsme spolu seděly a už nikdy v jedný společný lavici... žádné: "slečinko, netvařte se jako potrefená husa..." Hej Čiči:( už nikdy ti nebudu moci říkat žádné novinky z vedlejší lavice, žádné zelené záchody:(
A žádné supermanovské odpaly:(
:-*
Okomentovat