Labilita, nemoc zlá.

Iritabilita. Slovo mi dodnes naprosto cizí se náhle odrazilo v očích osvícených monitorem. Upadám do bezhlavého blábolení a nimrání se v sobě sama. Jak říká otec, už bych měla začít něco dělat. Něco smysluplného a ne jen sedět doma a postupným kvašením a kysnutím vytvářet ze svého mozku zeleninový salát.
Sladké je být, chtěl jsem být dokonalý. Kurňa, jak já se na ty Priessnitz těším. Dnešní večer budiž tedy dnem menšího uvědomnění.
Kudy dál? kudy dál? Tamtudy. Tutudy. Šel tudy a ani nezapískal, osel jeden.
Doprdele už přece.
Hážeš kytky do vody, hlava se ti točí a ty nevíš proč.
.. Jaromíre, já ale fakt nevím.

Ať vstopí každý, kdo chce být zasvěcen do tajů sexykoní!

Těhotná.

Body zestárla a začaly ji zmítat ony mateřské touhy. Neodolala jsem a slíbila, že budeme spolumaminkovat. Moje děti pak budou chodit na převýchovu k tetě Body. Když ona je taková mamina :D

Pokus o umění aneb co všechno zmůžou pomeranče ve výstříhu.

Holky moje! Byla tam aji moje holka a nikomu to nevadilo. Všichni jsme prožily večer v dokonalé symbióze mezi medovníkem a bílým rumem. A že nám bylo po dlouhé době zase krásně!

TOUR the PUB.

Nejlepší oslava narozenin. Zestárla jsem a pivo v mém mozku mi ani nedovolilo si to zcela plně uvědomit. Hranici 20 jsem nepřekonala, nakonec končím na 16. 3 velké a 13 malá piva vlastně není tak úplně špatné skóre. Při vědomí, že jsme prošli 16 hospod je to nádhera. A že jich ještě zbylo! Zkuste si někdy někdo stěžovat na počet krnovských pivnic.
Děkuju za výbornou společnost oslavenců!

Podkova.

Na hradě Veverčí, světla už neherčí. Ten hrad není pěkný, dokonce bych řekla, že aji patří k jedněm z těch nejošklivějších, co jsem kdy viděla. Ale je to takový světlý bod Brna, místo, kam se za těch 5 korun vstupného vyplatí vyrazit. V 19 jsem ukovala svojí první podkovu. Trvalo to asi půl hodiny a chtělo to spoustu odvahy. Odvahy toho kováře, co říkal, ať se tam trefím. Podkovu máme a jednoho dne si ji pověsíme nad dveře. Jestli přinesla štěstí? Možná to bylo znamení. Znamení lepších brněnských začátků ;)

Rekapitulace.

Přihodíme špetku toho nevkusného kýče. Tento rok byl zlomový. Za těch 8 let jsem zapomněla na to, jaké to je aplikovat se na nové prostředí a nové zvyky. Samozřejmě nejtěžší bylo ono odtržení od maminčina cecíku, které stále ještě není finální. Přece si nebudu hrát na samostatnou holku, co nadává na své rodiče a libuje si v pomyslném utržení z řetězu. Líbí se mi doma, chvilkama se mi líbí i v Brně. Ale starou dobrou pravdou bude "velký město, malý city." Nemáte hrstu dobrých kamarádů, ale spoustu známých. Proto se sem tam našly chvilky jako malování po chodníku, válení se ve sněhu nebo papání těstovinových salátů. Jsou tu pořád lidé, kteří vás dokáží vytrhnout z reality velkoměstského života. Ten rok byl super. Dva mega koncerty, jeden festival a spousta klubových koncertů. Postupná kočičkovace, zjistila, že hnědé vlasy mi fakt nesednou a poprvé v životě jsem si barvila sama vlasy a dosáhla přesně toho odstínu, který jsem chtěla. Strawberry blonde! Proplouvání školou, plavání v práci. Ve zkurvené práci s pěknými penězi a spoustou nabraných kil. Spousta plánů, vrtání a malování, které se rozplývají. Koupila jsem si koloběžku, jezdila hodně na kole a o to méně v autě. Poctivě chodila na výtvarku a litovala, že neumí hrát na kytaru. Chvilkama rozuměla latině a napsala spoustu esejí. Po dlouhé době hrála squash. Byla v Londýně!
.. když se tak na to kouknu, nemůžu si stěžovat. Lámala jsem srdce, několikrát prokoukla a ztratila iluze v mnoha směrech. Na druhou stranu zjistila, že mám nejlepší rodiče na světě, že mi nic nechybí a že lidi, co se tomu vysmívají jsou jen závistiví kokoti. Hurá vstříc 20!

Již třetí cyklovýlet.

Potřetí a sama. Dala by se z toho vysledovat křivka vývoje mé osobnosti :) Poprvé s kamarádkou podruhé s kamarádem a potřetí sama. Bez motivace, bez sil, zničená jak mezek. Bojím se jak to bude vypadat počtvrté.

Lehkost, tíha.

Přečetla jsem to. Asi se dám na čtení. Nikdo nemá čas, svět se za něčím honí a sledovat filmy sama není tak uplně košer. Navíc se to bude do budoucna jistě hodit. Navíc ten Kundera se čte tak sakra dobře!
Už vás ta ludra někdy pláskla občankou po obličeji? Začínám se děsit chvíle, kdy dostane svoji vlastní :)

Vrchol kreativity.

Jsem pyšná. Jak na sebe tak i na Peťu. Byl nemocný a nezbylo než trávit dovolenou na bytě. Měla jsem to v plánu už tak dlouho a tolikrát. Všelijaké obměny, ze kterých nakonec vzešlo Člověče nezlob se! V moc pěkné povedené originální verzi. Až mě přestane bavit, tak si jen odlakuju nehty na svém bílém stole a můžeme začít znova ;)

Méďa.

Přemýšleli jsme o jménu. Kočka? Oliva? Kolombo? Elvis? Nakonec vyhrál Méďa. Má to napsané i ve své zdravotní kartě? Proč? Důvod je jednoduchý a také i viditelný. Typ srsti? Medvídkovitá!

Koťátko.

Do Krnova přijel krapet histerický špek s informací, že křeček má dvě další nohy, které jsou nechutné, velké a černé. Čím to jen může být? Že by tím, že je jeho klícka přesunuta na mikrovlnou troubu z níž pronikají nebezpečné paprsky? Nebo je to genetický mutant a nikdo neví co z něj kdy vyleze?
Při příjezdu do Brna jsme zjistili, že se nejedná o nic jiného než trochu větší koule. Nic černého a tlejícího. Prostě jen koule. Bohužel jsme s křečkem neměly moc dobré vztahy. Žili jsme spíše vedle sebe než spolu a moc to neklapalo. Zuzčina hysterie se tedy stala posledním krokem k jeho vypuštění do přírody. Řekněme tedy, že křeček šel na vandr. Předtím neopomněl zanechat v prstových polštářcích nějaké ty stopy zubů na rozloučenou. Je pryč. Na jeho místo nastupuje kočka. Je to takový koloběh. Po kočce pes, pak třeba ovce, kůň nebo dinosaurus.

Sympatie.

A jak by řekl Terčin strejda.