Labilita, nemoc zlá.

Iritabilita. Slovo mi dodnes naprosto cizí se náhle odrazilo v očích osvícených monitorem. Upadám do bezhlavého blábolení a nimrání se v sobě sama. Jak říká otec, už bych měla začít něco dělat. Něco smysluplného a ne jen sedět doma a postupným kvašením a kysnutím vytvářet ze svého mozku zeleninový salát.
Sladké je být, chtěl jsem být dokonalý. Kurňa, jak já se na ty Priessnitz těším. Dnešní večer budiž tedy dnem menšího uvědomnění.
Kudy dál? kudy dál? Tamtudy. Tutudy. Šel tudy a ani nezapískal, osel jeden.
Doprdele už přece.
Hážeš kytky do vody, hlava se ti točí a ty nevíš proč.
.. Jaromíre, já ale fakt nevím.