Rekapitulace.

Přihodíme špetku toho nevkusného kýče. Tento rok byl zlomový. Za těch 8 let jsem zapomněla na to, jaké to je aplikovat se na nové prostředí a nové zvyky. Samozřejmě nejtěžší bylo ono odtržení od maminčina cecíku, které stále ještě není finální. Přece si nebudu hrát na samostatnou holku, co nadává na své rodiče a libuje si v pomyslném utržení z řetězu. Líbí se mi doma, chvilkama se mi líbí i v Brně. Ale starou dobrou pravdou bude "velký město, malý city." Nemáte hrstu dobrých kamarádů, ale spoustu známých. Proto se sem tam našly chvilky jako malování po chodníku, válení se ve sněhu nebo papání těstovinových salátů. Jsou tu pořád lidé, kteří vás dokáží vytrhnout z reality velkoměstského života. Ten rok byl super. Dva mega koncerty, jeden festival a spousta klubových koncertů. Postupná kočičkovace, zjistila, že hnědé vlasy mi fakt nesednou a poprvé v životě jsem si barvila sama vlasy a dosáhla přesně toho odstínu, který jsem chtěla. Strawberry blonde! Proplouvání školou, plavání v práci. Ve zkurvené práci s pěknými penězi a spoustou nabraných kil. Spousta plánů, vrtání a malování, které se rozplývají. Koupila jsem si koloběžku, jezdila hodně na kole a o to méně v autě. Poctivě chodila na výtvarku a litovala, že neumí hrát na kytaru. Chvilkama rozuměla latině a napsala spoustu esejí. Po dlouhé době hrála squash. Byla v Londýně!
.. když se tak na to kouknu, nemůžu si stěžovat. Lámala jsem srdce, několikrát prokoukla a ztratila iluze v mnoha směrech. Na druhou stranu zjistila, že mám nejlepší rodiče na světě, že mi nic nechybí a že lidi, co se tomu vysmívají jsou jen závistiví kokoti. Hurá vstříc 20!