Dýmka.

Pohoda, klídek, tabák. Možná někdy přijde i čas na mé ukulele. Rozhodně přijde! Minimálně v důchodu. Před bratrancovým odletem na dovolenou do teplých krajů, jsem jen tak nezávazně nadhodila, ať mi přiveze dýmku. Vtípek. Navíc nevinný. A helemese, co všechno z toho vzešlo!

První týden iluzí.

Bude ze mě pedagog! A po prvním týdnu musím říct, jak nehorázně se těším. Je to úleťácké povolání. Většinou pokud se zadaří, nikod vám nekouká přes rameno a během své každodenní rutiny si můžete dovolit sem tam nějaký ten úlet v podobě hysterického výlevu či předčasného ukončení hodiny. Je to prostě pohodička. Teda pokud přečkám tu haldu diktátů a informací valících se po dlouhé doby do mojí hlavy. Zatím jsem tedy více než nadšená. Je toho hodně, připadá mi, že je pořád co dělat a to mě naplňuje. Naplňuje mě to v Brně. Doma mě plní štěstím kdeco jiného. Nazhledanou!

Tomáš Klus.

A ty nevidíš, ty neposloucháš. To máš jedno, to máš klus. Proto klusejme všichni spolu, poněvadž tento chlapec si to vcelku oprávněně zaslouží. Je šikovný, melodický a melancholický. Prostě správný písničkář. Biju se do hlavy, že jsem si tak dlouho myslela, že se jedná jen o dalšího týpka jdoucího směrem Ztraceného nebo Dejla, ale kurňa. Tohle je druhý Nohavica!

4.9.2010 - Slavnostní znovuotevření kulturního domu v Branticích.

Nejvelkolepější akce v dějinách vesnice. Řekla bych. Raut, vstupní panák, pivo po známosti a k tomu všemu ten úžasný guláš. Kluci oslavující stříbro, přijetý Sperlich, hrající kapela. Krásné barvy zdí, příjemná atmosféra a další tykání. Jo jo, tak pravila Svatoslava Chlápková.

První letošní Kofola!

3. září, oslava narozenin. Když se nad tím tak zamyslím, oslavy narozenin už nejsou, co bývaly. Malé děti oslavy nepořádají, větší děti hrajou hry a v noci si dávají do úst svítící upírské zuby a ty největší děti pochopily, že dělat oslavy s programem se prostě už ani nedělá. Moje oslava bylo jedno velké putování za pivem. Čímž a nejen tím, se z těchto prázdnin staly nejvíce pivařské vůbec. Martina a Verčina oslava byla v Kofole a měla všechno, co mít měla. Hudba, chlebíčky, pití. Spousta milých tváři a současně spousta ještě milejších situací. Focení, objímaní, tanec. Osudové chvilky pravdy. Až na toho Dj tupce, který nás přiměl opustit klub těsně před 2, to bylo neuvěřitelně fajn.

Sny.

Poslední dobou můj mozek pracuje hlavně přes noc. Ve dne je v jakési fázi hybernace, není schopen přemýšlení a v noci mě ve snech transportuje po celé širé říši snů. Ještě aby ne, když usínám s takovýma dvěma kočkama ;)

Barvy, barvy, barvičky.

Dvě kočky chtěly udělat změnu. Pravda, možná i trochu rapidní. Po více než 3 letech zkrátit svoje vlasy po ramena, udělat si kafíčko a nabarvit si vlasy. Ale jak už to tak bývá, z blond se stala hnědá. Z hnědé černá. Nevyzpytatelnost těchto barev opět potvrzena :)