Když už jsem se teda dostala k té problematice spodního prádla, hodí se připojit ten krásný příběh pátku, dne české státnosti. Po sezení s dětma v jezu, jsme se odebrali trsat do kofoly. Po těch pivech a tom rumu a při poslechu Zrcadlení ve dveřích do malého sálku, jsem si uvědomila, jak mám ty Kryštofy vlastně ráda. Euforicky a přitom nenápadně jsem si sundala podprdu a letěla mezi fanoušky do prvních řad pro podpis. A výsledek? Po vyprání zase krásně azurově modrá. Takový byl konec "Ficka" jenž byl po pár hodin na mém srdci.
1 komentář:
Anno, ty jsi číslo!:)
Okomentovat