Priessnitz jsou mí čeští U2. Je to kapela, na kterou nedám dopustit a která se mi, díky rodičům a jejich častým poslechům při cestě autem, vryla hluboko pod kůži. V pátek, když jsem je viděla potřetí, jsem byla schopná je konečně docenit a koncert si pořádně užít. Alois Nebel byl podepsán a věnován a moje líce byla políbena. Co víc si přát.
Žádné komentáře:
Okomentovat