Zase jsem začala psát na blog. Je to tím, že mám potřebu něco sdělovat světu? Omrzel mě facebook? Nebo co teda. Mám jen pocit, že moje slohová úroveň upadá, jakožto i popularita tohoto blogu, tudíž mi dává o to větší svobodu tady psát naprosto cokoli. Miluju svůj blog. Miluju číst si staré články a zjišťuju, že to nejlepší jako by bylo za mnou. V 17 jsem tu psala, jak se mi nechce mít 17 a přitom zjišťuju, že to bylo fakt nejlepší rok. Plný ideálů, talentu, přátel a volna. Ideály se rozplynuly jako dým z doutníku, talent zakrněl a má jen letmé, nepatrné ozvěny, přátelé se postupně ztrácí a volna ubývá. Ale jak říkal jeden málo-moudrý-muž Č. Je to všechno jen psychologický schod někam dál, přichází to v dekádách. V 10 byla změna nepatrná, ve 20 máte pocit odcizení, ve 30 je to krize, ve 40 jste staří a v 50 jednou nohou v hrobě. Takže prý bude ještě hůř, což je jeden z důvodů, proč se teď usmát a být relativně v klidu.
2 komentáře:
Krize? Příliš tvrdé slovo na Tvůj věk. A ve "40-ti jste staří"? Když ti bude 40, budeš psát v "a 60-ti jste staří" a v 70-ti jednou nohou ... Čas je relativní, pamatuj na to :)
kámo, co to je za moudra....nemluvě o tom, že já tvůj blog čtu dost, takže bacha ;o)) krize nekrize, člověk je starý tak jak se cítí....mě je furt 15 :o):o*
Okomentovat