Nabídli mi, že s nimi můžu jet k moři a k tomu všemu s sebou vzít svou milou Petůnii, a to se přece nedalo odmítnout. Jeli jsme klasicky do Bašky, protože (jak je známo) tam mají tu nejlepší cukrárnu v celé bývalé Jugoslávii. Starej pán tam sice už nebyl, za to tam postával sympatický mladý Chorvat, co valil neuvěřitelné hlášky. Takže se z té dovolené stal takový příjemný stereotyp. Snídaně na balkóně s výhledem na moře, dopoledne na pláži, improvizovaný oběd, odpoledne na pláži, večeře a večerní korzování městem. Jo jo, to bych si dala líbit. Škoda, že to všechno uteklo tak hrozně rychle. Zůstala nám jen opálená těla, zrekreované mysli a některým i odpor k vínu.
Žádné komentáře:
Okomentovat