Pizza.

Pizza na Albrechtické patří k těm nejlepším a především nejlevnějším v Krnově. Škoda jen, že je tak z ruky.. :(

Poslední letošní meloun.

Ach jo. Když začnou melouny hnít a obchodníci je začnou zdražovat, zaručeně poznáte, že je konec léta. Byl moučný a nedobrý, ale účelu posloužil. A tak se stalo, že jsme se s Deniskou 1. 9. nadlábly a pak celý zbytek dne lítaly na záchod.

Converse mánie.

Tak už jsem si říkala, že bych je fakt nikdy nechtěla. Že už si koupím tak akorát možná Vansky a pak se budu jen usmívat v nějakých kvalitních a pevných botech.. doufejme :)

Maďároš.

Slečna se nám vrátila z dovolené a dovezla typickou gulášovou pastu, paprikové koření a jedno z nejhnusnějších piv, které jsme kdy pili. Ať žije Maďárie!

Ono to vyrostlo!

Sestra je umělec. Tak proč toho nevyužít.. :) já seděla, koukala a ona namalovala něco tak krásného, že z toho teď nemůžu spustit oči.

Muži v naději.

Kalhotky od jedné z nejkrásnějších hereček, které jsem kdy viděla. Páni, ta žena byla vážně kus! A ten film? Oslava nevěry? Ale kdeže. V mých očích šlo o poetický film zobrazující věci takové jaké jsou. Chlapi chtějí ženy, ale jak řekla paní Stašová, nejraději mají tu, ke které se vrací. Takže ruku na srdce, každý si rád zajde do kina, na koncert nebo na kafe i s jiným člověkem něž s tím pravým. Je v tom přece velká dávka platoniky a něčeho, co vás posouvá dále. Z filmu jsem byla nadšená ještě více, než z toho lahodného cinestarového popkornu.