Stydím se. Nemám ráda návrat po měsíci nebo déle než 14 dnech. Už je něco špatně. Říkala jsem to i Jadovi, že když jsem s ním 14 dnů nemluvila, začala jsem mít pocit, že už jsem zase zapomněla jak se mluví anglicky. Teď mám pocit, že jsem zapomněla, jak se píše myšlenka. Dlouho jsem nic nepsala. Však ono se to zase rozjede, všechny ty seminárky a další ptákoviny jako bakalářky. No, tak čím pro dnešní večer začít? Musím si tu zaznamenat jeden z nejlepších dnů své života. Ráno jsem vstala, nechala si opravit vavky, takže nám už neuniká tak velké množství nebezpečného plynu, přišel Šepík, napupkovaly jsme se, nabalily batoh jídlem a pitím a vyrazily do olympijského kina. Pozdravily Péťu, nasadily 3D brýle a koukly na Lvího krále. Aaaach! Výborná filmová snídaně. Jako sváču jsme si daly Půlnoc v Paříži, kterou jsem si osobně zaškatulkovala do šuplíku oblíbených romantických filmů, které nezklamou. Zašly jsme se nadechnout čerstvého vzduchu a jako oběd si dali 3D Nezvratný osud. Blah! Proč točí něco takové. A proč to vlastně točí ve 3D? BLAH! No a pak s připojeným Petříkem ještě jako poslední nášup Šmouly. Proč ne. Strávila jsem den svatého Václava v kině a vůbec ničeho nelituju. Plátno bylo obrovské, sedačky neskutenčně pohodlné a všechno bylo tak neuvěřitelně.. jak to říct. Prostě jako v Disneylandu! :)
Žádné komentáře:
Okomentovat