4. adventní neděli se toho událo hodně. Bylo to to nejkrásnější ráno tohoto měsíce, vzbudily jsme se s Terou do krásně zasněženého dne. Po cestě na autobus jsme se koulovaly a užívaly si kolik je v Branticích sněhu. V Krnově jsme nabraly babičku Andělku, sháněly modré dlouhé RGD a šly společně na dětskou vánoční hru do kostela (letos Bábelská věž). Po kostele pěkně k babičce na koprovku a já se ještě zdržela na barvení vlasů. Brantická autobusová realita je taková, že jel bus o půl 1 a pak až v 5, tak jsem se o půl 3 prošla v menším větru za zpěvu Tatabojs k Petříkovi, který mi šel naproti, aby mi řekl, že umřel pan Havel. Nevím už, co mi v ten moment běželo hlavou, ale oči se mi zalily nečekaně rychle. Dali jsme si čajík a když jsem došla domů, abych vyhnala Teru s Bártem, vrátila se mi s kotníkem velkým jako koleno. Se slzami v očích mě přesvědčovala, že to do rána splaskne a já byla zoufalá, protože jsme rodiče měli na jiném kontinentě. Nebylo zbytí a bylo třeba volat moje druhé rodiče, kteří se o nás krásně postarali.
Takže neděle začínající sněhem, provázená smutkem a na konci s menším křupnutím.
Žádné komentáře:
Okomentovat