Plechový bubínek.

Mám ráda Güntera Grasse, i když o něm vesměs nic nevím. Jednou jsem o něm na gymplu dělala jeden referát a jedině co mi utkvělo v hlavě je bubínek. Bubínek a kluk, co nechtěl být velký. Znělo to hezky, na první pohled dokonce i pohádkově, ale nacistická realita odporně vykuleného a kvičícího Oskara, jenž zavinil smrt všech svých blízkých nebyla to pravé ořechové pro dnešní dopoledne.

Hair.

Dneska jsem si po hrozně dlouhé době rozhodla pustit si Vlasy. Už asi ani nevím, co mě k tomu vedlo. Že by to byla ta práce do hermeneutiky o Lennonovi? Poslední 2 dny mám neukojitelnou chuť vrátit se do 60. let, nejlépe taková Anglie v době Beatles. Mám takovou antimilitaristickou náladu konce zkouškovýho. Láska, mír a rakenrol.

Pohled do nitra.

Není to nejlepší, není to ani dobré, je to prostě docela naprd. Nechce se mi ven, protože je tam zima, nechce se mi číst, protože se mi pak chce spát. A to jsou zrovna ty vcelku důležitý věci. Občas to vidím tak, že bych chtěla být šprťák nebo aspoň chytrá a né se pohybovat v takovémto divném meziprostoru. Prosím, ať už je teplo a můžu vytáhnout kolo! Jsem hrozně moc vděčná za to, kolik je kolem mě andělů, kteří na mě myslí a dokáží pomoci.

Filipovice vol. 2.

Nejsem zběhlík v nakupování přes internet, ale když jsme loni odjížděli celý nadšení z Filipovic, říkali jsme si, že se tam musím někdy vrátit a nejlépe ještě v zimě, když je hnedk u hotelu tak velkolepá sjezdovka. Nemohla jsem odolat 2 dennímu skipasu a třem snídaním za 1000! A jelo se, lyžovalo, válelo, popíjelo toho jejich supr Budweisera a koukalo na telku. Chyběl mi Karel, kdoví, co s ním na zimu udělali. Za to jsme potkali parádního bernardýna, největšího psa, co jsem v životě viděla. Sedačková lanovka byla perfektní zážitek a ta jízda dolů, úžasných 1300 metrů svistu. Počítám si jeden jediný pád, protože jsem přece jen na stará kolena už trochu opatrnější. Za to Piko vypadal, že má sebevražedné sklony, když se tam točil o 360 stupňů, skákal a jezdil lesíkem. Ale celkově musím říct, že ty 2 dny v lyžákách bohatě stačily :))

Kotleta.

Ach. Musím to tu napsat a zmínit se, jak ta malá Nikolka hrozně moc rychle vyrostla v krásnou Niki, která mě pomalu a jistě dotahuje a brzy i přeroste. Tak mě chytla taková pěkná nostalgická vzpomínka, kdy jsem tu holčičku viděla poprvé takovou maličkou.

Novoroční vývar.

Ono toho pití bylo docela hodně. Stáhla se celá vodka a to se ještě dost prokládalo všelijakými drinky, takže ten babiččin obědový vývar fakt hodně bodl. Labůžo!

Silvestrovká půlnoc.

Takže abych to shrnula - vstala jsem někdy o půl 9 a šla spát kolem 4. Dopoledne úžasná procházka do Krnova za babičkou, pak za dědou, pak za Sue, za dědou, do Kofoly, za dědou a zase pro změnu do Kofoly. Zní to pěkně, takhle trajdat. Díkybohu za to, že je Krnov, tak směšně malý. Půlnoc byla poklidná, odpočítávali jsme poslední vteřiny, buchli šampus a já byla mimořádně druhá (po dědovi), co letěla ven koukat na ohňostroj. Kostelečtí nikdy nezklamou! Do toho ještě buchal Švejk, Kofola a škodolibej děda, jenž házel petardy pod kola projíždějících vozů.

SUE zase zestárla.

On se vlastně neslaví jen Silvestr, ale taky Suelinovský narozeninový den. Bylo to fajn být po těch letech v ten den zase s ní a připíjet si Lambruskem, Zetkem a Lemondem (jak mužně ostré to pití). Poseděli jsme, zdlabali jednohubky, vtlačili chlebíčky a pak nevím jakým otvorem do sebe cpali ten těstovinový salát. To byl už vážně masakr! :) moje pupko ztratilo svou bývalou kapacitu.

Nejmenší krnovská keška.

Byli jsme ji tam hledat v létě. Pěšky i na kole. Prolízali jsme tím mostem všude možně i několik desítek minut. Až si tak jednoho krásného silvestrovského odpoledne jdeme pařit k Džedájovi a helemese! Petrovo bystré oko ji zahlédlo. Pecka pecka pecka aneb 45. keška do sbírky!

Tortilová tradice.

Tak jsme si s babičkou Ikovou přislíbili, že pokaždé, co budeme na Silvestra v okolí Krnova, tak ji přijdeme udělat ten výbornej oběd. To jsme se zase jednou našmákli!

Co vlastně letos ten Ježíšek naježil?

Zas pak bude na co vzpomínat. Snad největší šok nám způsobila růžová čokofontána s čokobobky! Jinak tu máme novou úžasnou a potřebnou kosmetickou kabelu plnou serepetiček, diář, který jsem se konečně naučila používat a bez kterého jsem nyní jak bez ruky, hrozně moc lístků na výborné kulturní akce!!! Toustovač, knihy, svíčku, čajík, voňavku, naušničky.. No a především můj úžasný a dokonalý kabát! Ale prostě, i kdyby to byl jen úsměv :) Svátky to byly krásný!

Ať žijou pyžama z M&S!