Mám ráda Güntera Grasse, i když o něm vesměs nic nevím. Jednou jsem o něm na gymplu dělala jeden referát a jedině co mi utkvělo v hlavě je bubínek. Bubínek a kluk, co nechtěl být velký. Znělo to hezky, na první pohled dokonce i pohádkově, ale nacistická realita odporně vykuleného a kvičícího Oskara, jenž zavinil smrt všech svých blízkých nebyla to pravé ořechové pro dnešní dopoledne.
Žádné komentáře:
Okomentovat