Zátorské eldorádo.

Jelikož se letos vyhnu brantickému karnevalu, nezbylo než jet zapařit do vedlejší vesnice. Kola jsme si prozíravě uložili ke Kolářům, protože se tradují historky o ukradených či v rybníce potopených kouscích. Byl tam kolotoč, kouzelník, ohnivá show, zorbing a taky nekonečná fronta na pivo, díky které jsem si dala jen 2 a zabránila tak nějaké ošklivé opilosti. Jakmile přijely holky, zdlabaly hranolky a vytáhly barvičky na obličej. Postupně začala přicházet stáda zátorských dětí toužících po nové image berušek, motýlků či pirátů a nám se rozjet téměř dvouhodinový business. Díkybohu se pak začalo stmívat, což nás zachránilo a mohly jsme jít s kotletkou pařit na Marathony. Vše završil ohňostroj, jízda na kolotoči a noční předávání kol naší pančelkou z angličtiny. Cesta byla divoká, v závěsu nás pronásledovala vyzbrojená rodinka paní pošťačky zdánlivě připomínající 4 ufa a já prostě neměla dost, dokud jsme si neudělali o půl jedné oheň a neopekli špekáčky a papriky. A ty papriky, ty papriky byly fakt boží. Nikdy jsem lepší papriky nejedl.

25. 6. STING!

Vím, že to je takové zlé a škodolibé, ale musím tu vylíčit příběh, kterak jsem se nachomejtla na Stinga. Ono se to vlastně semlelo všechno tak samovolně tím, že si páni rodiče koupili lístek už hodně dopředu, v době, kdy maminka ještě nemohla tušit, že bude zrovna povolána na pracovní cestu do Holandska. A tak mi volali - 3 dny před zkouškou z 19. století - hele v pondělí je v Praze Sting a maminka jet nemůže, jedeš? A tak jsem rekapitulovala možnosti, kdy neudělám 19. století a budu juchat na Stingovi a pak stresovat, že mě vyrazijou ze školy. Ale? Já tu zkoušku zmákla, oslavila odporným vínem z debilního nonstopového okýnka, odprovodila v pondělí ráno mamku na letiště a večer už pařila s taťkou v O2 Areně v nějaké 13. řadě s luxusním výhledem. Zjištění tehdy na Green day, že většina českých žen je menších než já a uvidím téměř odkudkoliv se mi opět potvrdilo. A Sting? Ale, škoda psát.

Ovoce.

Nevím, co mě to popadlo, ale mám pocit, že mě baví zemědělské činnosti. Jak byla mamka s tatínkem v Provance, straly jsme se s Terou o barák a zahradu a já zjistila, že mě baví trhat plevel. A taky sklízet vysázené plody, přebírat hrášek, trhat maliny. Celé toto zemědělské šílenství vyvrcholilo tvorbou domácích marmelád a sháněním záhadného mlýnku na ovoce, z něhož z jedné strany kape šťáva a z druhé ďůrky lezou ovocná hovínka.

Harta.

Jo! Mám to tu ráda.

Pátek 13.

Tak tu máme další pátek 13. Letos v atmosféře Colours. Až si říkám, že jsem byla fakt debilní, když jsem si myslela, že to je jen festival pro páprdy a Ostraváky. Vždyť ono je to tak.. tak pěkné, domácké a fajné. Hned z kraje jsme střetli bratrance, koupili si červené pivo ve spešl kelímku a zamířili na Pub Animals. Dneska začínáme Plees the trees, přes Bobbyho McFerrina až k Lindigu. Poprvé zažívám ten luxus spaní na festivale ve vlastní postýlce, s lahodnou snídaní, sprchou a kávou. Ach ach. Třeba ještě někdy dospěju zpět ke stanovým městečkům.

To je pohodička, co?

To je pohoda. Není nad to strávit pár takových poklidných dní na brantické půdě. Venku je hezky - bere se kolo, brusle, kamarád nebo plavky. Venku je hnusně - zapíná se velká televize a kouká se na filmy a žere. Prostě luxus. Piko je v práci tak standartně od 10 do 10, když se daří, tak i do 12. Říkal, že doma moc není, ale když už se tam dostane, tak si zaplave v penězích. A já? Mám se prostě skvěle, užívajíce si každého dne ve společnosti milovaných.