Héj Bc.!

A teď trochu z jiného soudku. Soudku na dně plného sladkého klidu a pohodičky s tím, že všechno zvládnu v posledních kapkách však silně osoleným slzami zoufalství. To jsem prostě já, furt ta samá písnička. Když se koukám jak jsem vypadala v prváku, tak se toho ani tak moc nezměnilo, mám jen trochu kratší vlasy, tak o 4 kila víc v oblasti zadku a břicha a před jménem dvě písmenka s tečkou. Nebo teda ještě o tom nevím, zatím jsem to nikde napsané neviděla a na svou promoci nejspíš nepůjdu. Nejspíš se spokojím s vyzvednutím cáru papíru na studijním, který mi bude navždy takovým důkazem, že jsem si dojedla kaši, kterou jsem si uvařila.

Hard!

Tak pozor. Tohle je moje malá sestra Kája. Má hrozně příjemný anglický akcent, je krásná a navíc má i plán - pracovat v Hard rock café! Oslovovat všechny ladies a sbalit toho sympatického černocha stojícího opodál. Jo jo, Kája.

Umělec.

Konečně jsem poprvé v životě viděla takového toho člověka, co hraje na několik nástrojů současně.. a? bylo to šupabomba!

REDHOTI!

Povím vám příběh o tom, jak si Kája koupila kokakolu za 50 korun, kterou ji asi zhruba hodinu poté rozkopl dav tančících Rusů v uličce u schodů? A kdo potom musel tančit v té ulepené kaluži? O tom je snad i škoda mluvit. Někdy loni na podzim jsem koupila lístky, protože onen koncert v olomouckém kinu nebyl úplně špatný, ale co je takové 2D kino proti 3D stadionu. Tak jsme s Karolínkou vyrazily do Prahy a pořádně si to celé užily. Místa na sezení se po první písničce ukázala naprosto zbytečná a šly jsme do té osudné uličky, kde Kája vytratila z ucha svou trsátkovou naušnici. Ono takové Give it away nenechá ani trsátka v uchu :D a to lovení lízátkem :D a následná cesta domů k Verči jsou opravdu nejsilnější momenty celého večera. O tom, jak skvěle zpívali a pařili se přece můžete dočíst v jakékoliv recenzi.

Oslava potřetí.

Oslava byla samozřejmě nutná také v rodinném kruhu. Dlouho jsme tam nebyli, tak jsme se všichni dopravili na Sovinec, kde se ugrilovalo (přesněji, kde naši chlapci ugrilovali) výborné maso, my si pošušňali na dortech a já s Kačenkou také na dárcích.

Dámská jízda.

Jak tomu bývá tradičně zvykem, musela jsem se také sejít se slečnou a paní :* Abychom zabránily případnému velmi možnému obžerství, zvolily jsme letos za místo oslavy neutrální půdu krnovské cukrárny (a posléze i brantické hospody - to víte, chutě těhotných žen jsou nevyzpytatelné :)). Bylo to fajn, měly jsme pěnokníry a já si zase říkala, jak je mi s nima příjemně a že tohle jen tak neskončí.

Narozeniny

Měla jsem narozeniny. Letos jsem si tuto životní informaci rozhodla smazat z facebooku a počet přejících přátel nepřesáhl číslo 10. Je to legrační, taky si často nepamatuju data svých milých ale těch milovaných určitě ano :) chtěla jsem původně udělat párty. Nic ve stylu Tour the pub nebo podobně, ale takovou příjemnou přátelskou grilovačku nebo tak.. ale ouha! Nebylo nějak koho pozvat. Počasí příliš nepřálo, tak jsem se rozhodla svůj den krapet sabotovat. Ráno však nečekaně přijel Pikošek autem svého táty s tím, že vyrážíme na výlet na Rejvíz. Byla to paráda vidět zase kousek přírody, zpívat v autě Kabáty a Slíže a cestou se stavit na strašidelně se houpající albrechtickou rozhlednu. Břiška jsme nasytili v té výborné řecké restauraci na Ježníku a mozek jsme otupili večer Pod obrazem.. :) nakonec to vlastně vůbec nebylo tak špatné!