čtvrtek 25. října 2012
Láska jak trám. Nebo za hrob.
Páni. Musím přiznat, že v tom úplně lítám až jsem z toho všeho občas pořádně afektovaný debil. Můj chlapec je prostě skvělý. Nejen že mě má rád a nutí mě se učit, on taky zvládá moje občasné výlevy smutku a zoufalství a vždy stojí při mně. Už je to tak hrozně dlouho, že to začíná být šílené, ale tohle všechno je pořád ještě začátek! Muck.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat