Nejkrásnější procházka na světě - z Brantic na Ježník a zpátky přes Mohylu. To se ani nedalo vyfotit :) celých těch 10 dní bylo úžasně strávených doma. Máma s tátou byli na výletě v Římě a já si pěkně hospodařila s mou milou sestrou, jezdila autem, nakupovala a obědvala u babičky. Stal se z té mé pedagogické praxe vlastně takový perfektně dobíjecí návrat do minulosti, kdy se škola kokotsky neroztahovala přes celý den až do 8 večer. Ráno autem do školy na pár náslechů, k babičce a nejlépe s Terou zase zpátky (já se totiž doma sama trochu bojím), venčení psa, čtení, učení, vaření a spaní. No a jak jsem z toho všeho měla zezačátku ve škole špatný pocit, ukázalo se, že to třeba nebude všechno tak zlé a že to třeba zvládnu. Však do doby než to dostuduju, je ještě spousta času na to dospět a psychicky se připravit na 56 sledujících očí.
Žádné komentáře:
Okomentovat