Edwardi.

To jsem tak jednou byla u Iků a Niki mi nabídla tuhlenctu mňamku. Je to takový ten pseudoindiánek odněkud z Kauflandu tuším, plný cukru a ničeho jiného než cukru, což z něho dělá právě tu neodolatelnou chemickou šmakuládu. A ta sladká bílá pěna se tak moc třpytila na slunci, že Niki (v době svého největšího úletu do Stmívání) prohlásila, že tomu budeme navždycky říkat Edwardi!