Jak jsem jen mohla zapomenout!

Píšu hodně, ale málo na blog. Úplně jsem se zapomněla zmínit o koncertě Kryštofů! Podruhé v životě jsem byla v Rondu na koncert, tentokrát na stojáka a uvědomila jsem si, jak je ta hala zevnitř docela směšná a že se mi vlastně ani moc nelíbí. Všude jen samé komety. Každopádně po koncertě se na zemi objevilo i velké množství konfent a taky na chvilku já v podobě dehydratované chcípliny. Je to v háji, nějak ty koncerty už neumím ustát nebo co.. Ale nakonec? Bylo by úplně jedno, kde by to bylo a bylo by to pořád stejně skvělé!

Bída.

Navykla jsem si chodit do Lucerny na ta představení za pade. Je to tak supr, že jsem se dokonce octla v kině třikrát do měsíce - naposledy teda na Bídnících, na které jestli se ještě někdy v životě znovu kouknu, tak si sednu určitě do něčeho mnohem pohodlnějšího než jsou ty staré divadelní sedačky bez nadměrných podušek.

MIluju oslavy!

Mám poslední dobou pocit, že dělám, že dělám něco do školy a nebo pořád něco slavím. Teď o víkendu jsme s děvčaty podnikly cestu do končin jihomoravských vesniček a já zjistila jaké krásy se skrývají pár kilometrů za Brnem. Takové malí domečky jak z pohádky, náměstíčka.. no krása! Niki měla narozeniny, tak jsme se sebraly a jely k její babičce do Rapotic, kde na nás čekaly trubičky a jeleni. Bylo to fajn!

Jarní prázdniny.

Moje nejmilejší sestra měla nedávno jarní prázdniny, které chtěly s mamkou zahájit klasickou shoppingovou terapií v jedné z českých metropolí, tak jsem nadhodila Brno a možnost pár dnů tady pobýt. Bylo to hrozně fajn, sestra byla hodná, zašly jsme spolu na kafe, na pivo, na pizzu, do kina na Argo (fuck yourself) v rámci filmového festivalu a na procházky. Ona mě vždycky krásně načesala do školy a jedno dopoledne jsme se nechaly ošetřit a namalovat, abychom byly ještě větší kočeny.. prostě jarní prázdiny jak mají být!

holky moje :*

Jak já ty dvě miluju! a tohle je teprv začátek.. aneb Body a Jirka jsou spolu dnes už ROK!

Oslava 70.

Tak to už to má i babička za sebou :) a tím pádem jsou všichni mí milí prarodičové sedmdesátníci. Tato oslava byla vskutku jedinečná ve své tajnosti - frkačky, balónky a jedno velké překvapení. Tak jsem pak jela nacpaným nedělním rychlíkem zpátky do Brna s pořádnou výslužkou a nehorázně plným břuchem.

učení a tak.

Nějak nejsem moc schopná nad ničím moc přemýšlet :) asi je to tím, že nestíhám a nic nemám/neumím. Zítra už máme první zápočtový test a další týden začátek zkouškového. Ta Pedagogická fakulta je vážně šáhlá, ale zase na druhou stranu budou brzo zasloužené prázdniny třeba :) moje milá Suelin začala asi před měsícem očistnou deotxikační kúru založenou na pojídání velkého množství červené řepy, tak jsem asi po milionu let zase ochutnala školkové a jídelnové jídlo a říkala si, proč si ho sakra nedělám taky, když mi to tak chutná :)