Bída.

Navykla jsem si chodit do Lucerny na ta představení za pade. Je to tak supr, že jsem se dokonce octla v kině třikrát do měsíce - naposledy teda na Bídnících, na které jestli se ještě někdy v životě znovu kouknu, tak si sednu určitě do něčeho mnohem pohodlnějšího než jsou ty staré divadelní sedačky bez nadměrných podušek.