Benátky.

 A tak mi jeden den přišla smska, jestli nechceme jet další den ráno do Benátek. Sice nás chlapec oškubal, ale zase měl mapu a bylo to prostě super. Vyšlo nám krásné (možná až moc krásné) počasí, slunce svítilo, holubi se hemžili náměstím a my koštovali italskou zmrzlinu. Viděla jsem své první gondoly a nasadila první masku. Nejlepší bylo jen tak sedět u mostu a čekat, až budou jednotlivé gondoly vyjíždět a dělat na lidi miliónové úsměvy a k tomu jen hellou!

 A prostě jsem byla hrozně ráda, že tam jsem, když je to tak za humny. Ono z toho Slovinska je totiž všechno pěkné za humny.