Pondělí jako Pálava.

To jsem jednou jela ranním busem do Brna za Pepinkem, protože dalšího brzkého rána jsme jeli na dovolenou do Itálie a dlouho bychom se neviděli a navíc mi na poštu došlo veledůležité psaní o přijetí na vysokou školu (ono to sic bylo už dýl na internetu, ale dokud to člověk nevidí černé na bílém, tak neuvěří). A jelikož vždycky když je Peťa v Brně sám, zeje lednice prázdnotou, jsme zašli nakoupit a po cestě potkali Miru a napadlo nás se ho zeptat na nějaký tip na výlet za hranice Brna a on jen, jeďte na Pálavu, ne? Tak jsme fičeli domů, já krájela meloun a Peťa koukal do mapy a tak jsme tak jeli.. jeli, jeli až jsme dojeli k místu, kam nás zavedla mapa.cz (to jsou ty slavné jízdy bez navigace) a to byla řeka? myslím, že nějaký mikropotok Pálava kde jinde než v Moravském krasu. Proč ne že? Když už jsme tam teda dojeli, prošli jsme pár kopečků a po 3 letech dorazili k Macoše. Takže pondělí jako Pálava byl vlastně takový megaomyl jako Macocha. Tak snad příště.