sLOVEnia.

 Ono to všechno začalo tak. Moje dobrodružná a neustále něco podnikající Janča chtěla už hrozně dlouho na Erasmus, pak se na to nějak vybodla a všechny okolnosti (jako třeba, že na pajdáku je zájem o erasmus minimální) nahrály tomu, že se bez problému dostala na letní semestr do Lublaně. Ano, přesně ten semestr, kdy jsem si rvala vlasy nad údělem vypracovávání státnicových otázek, abych si pak v onen den vytáhla otázku, kterou jsem pouze zpracovala a nečetla s tím, že takovou sračku určitě nedostanu (ovšem oči Nicolase Cage se slitovaly a já to zázrakem udělala), zatímco Janča dávala na facebook zprávy o tom, jak se má fajn.

 A já jednoho dne statečně prohlásila "však počkej až budu Bc. já za tebou přijedu" a obě jsme se tomu smály, protože moc dobře víme, že já toho víc nakecám než udělám. Ale helemese, po druhých státnicích jsem měla 6. a už 10. června ráno jsem si vesele frčela v autě plném cizích lidí do Slovinska. A ptali se mě jako co tam budu dělat (nejlepší otázku měl Pepinek, který se ptal, kde tam jako budu spát) a já vlastně neznala odpověď ani na to, kdy se vlastně vrátím. Věděla jsem jen, že musím být zpátky na přijímačky na ff, které byly za 9 dní. Nejhorší ale bylo, že už když jsem tam jela, tak jsem byla hrozně nevyspaná, přece jen mi ty poslední dny daly docela zabrat a když si pak spočítám, že průměrně jsme tam každý den spaly tak max. 6 hodin, tak se divím, že jsem (se svými spacími návyky) nezkolabovala.

 No hned první večer se dole ve společné kuchyni konala narozeninová párty (na které jsem byla jako truhlík - já jsem ostatně byla pořád jako truhlík) a další ráno měla Janča zkoušku, na kterou se učila tu noc. To jsem poprvé a naposled spala na zemi, pak už její švédštinu studující slovinská spolubydlící, co údajně smrdí, protože se neumývá a jako bonus s nikým nemluví, odjela domů a předtím mi ještě osobně nabídla své lóže. Což bylo vtipné. Koukla se tak na tu 70l krosnu a zeptala se, jestli tam budu dýl.

 Janča se mi věnovala jak jen mohla, byla jsem vlastně takový její ocásek, až na pár výjimek, kdy jsem hrála s TURKAMA basket, skákala přes švihadlo a nebo šla velmi naivně na hodinu pilates bez toho, aby mi došlo, že to bude celé slovinsky. Ona se učila, já jsem čučila nebo jezdila na kole a prozkoumávala okolí. Jelikož jsem nevěděla, kolik si mám na svou zaslouženou poststátnicovou cestu vyměnit peněz, vyšlo mi to tak pěkně akorát (asi kdybych měla víc, koupila bych si víc piva, ale ono bylo stejně hnusné) na to, abychom podnikaly výlety a kupovaly si dobrůtky a dávaly si luxusní obídky! Ono to tam vlastně bylo tak trochu jako v ráji.. ale tak to člověku po státnicích připadá asi všude.

No a tam se to stalo (nikoli při pohledu na to plesnivé vejce), ale jak jsem nad tím tak kutila, tak kurňa! já prostě musím jet na erasmus.. nebo se minimálně pokusit o to, tam jet! protože to sakra stojí za to!