Jsem obluda. Hrozně mě mrzí, že tento blog poslední dobou tak zeje prázdnotou a doslova pustne. Děje se toho hodně, čas pracujícího člověka hrozně frčí. Pondělí se nějak přežije, středa, to už je takový malý pátek a pak už je vlastně i ten pátek. Ale co. Venku je krásně jaro, já teď zase po roce čtu Kunderu a mám chuť psát. Psát krátké věty. Dokonce i čas s Bertem hrozně letí. Prvopočáteční věty o tom, že jsem si vzala velké psí sousto a že pět měsíců je pět měsíců už pomalu střídají dotazy o tom, zda pak s Peťou nebudeme mít syndrom prázdného hnízda a nepořídíme si taky jednoho. Psa samozřejmě. Což vůbec nehrozí, přece jen je to velký životní závazek a plány na letní prázdniny se pomalu dorýsovávají.
Žádné komentáře:
Okomentovat