Stěhování.

Byla to největší akce v dějinách stěhování. Jsem vlastně taková stálice. Jako jeden z mála svých kamarádů bydlím už od začátku v tom stejném bytě, který bezmezně miluju. Je to takový kousek mě a už si ani nedokážu představit, že bych ho opustila. Proto když se stalo to, co se stalo a došlo k finální fázi Peťova odstěhování, provázelo tuto situaci mnoho nemilých okolností. Peťa si v noci na den D nechal v práci klíče, takže balení jeho věcí se náhle stalo mojí starostí hned po návratu z hradů. Oujé, těch pár dnů opravdu nestálo za to a bylo takových poněkud hektických - hodně lidí na malém prostoru a do toho ještě více věcí a kol. Ale teď už spokojeně bydlím v bytě se dvěma krásnými děvčicemi a musím říct, že to je pro mě příjemná změna - najednou jsem takových 20 hodin denně pořád s někým a zjišťuju, že to zvládám. A to je skvělé zjištění, protože to jen vyvrací moje mylné představy o tom, jak jsem nesnesitelná a nepřepadají mě žádné asociální náladičky typu dneska už mám lidí pokrk ba naopak! :) Takže jen další z důkazů, že všechno zlé je k něčemu dobré.