Jsem naštvaná na všechny ty srance, co se točí kolem uprchlíků. Jsem teď na nemocenské, protože jsem přechodila nachlazení a hrála si na hrdinu tak dlouho, až mi nemoc vlezla do očí. Tak jsem aspoň poučená, že tohle už příště nechci a hrdiny dál dělat nebudu. Kdybych nebyla nemocná (nebo teda spíš v tom vězení jakým je nemocenská), nejspíš bych se šla projít na Hády. Ještě jsme tam s Peťou nebyli a všichni víme, že tyhle končiny jsou na podzim nejkrásnější a je taky někdy potřeba vypadnout pryč z centra. Na druhé straně, kdybych nebyla nemocná, nemohla bych hlídat Berta, aby mohla Kačka odjet do Srbska. Napekla jsem další krabici ovesných sušenek, tak snad přijdou vhod. Dnes mě však rozlítila fotka kolující internetem. Slečna drží hladovku, aby dostala kapesné jako uprchlíci. Cože? To jako vážně? Vážně by ráda dostala peníze za to, že musí opustit domov, svou rodinu a přátelé?Analogicky jsem si to přirovnala ke své zlomené noze a své šikovné pojistce. Vážně by mi někdo záviděl a chtěl by si zlomit nohu, aby nemusel do práce, dostával nemocenskou, byl zahrnován láskou a péčí a k tomu pár desítek tisíc navrch?
Štve mě, že si lidé neváží toho, co mají. Toho, že mohou se svým životem dělat v podstatě co chtějí, sami se rozhodnout a někam směřovat. Neuvědomují si, že někteří lidé nemají cíl a jsou rádi za každý další den. Myslím, že by slečna mohla sbalit batůžek a dát si stopa k srbským hranicím, možná by pak mluvila jinak.
Žádné komentáře:
Okomentovat