Já je mám zkrátka ráda! Co ráda, miluju je. Vyšušňala jsem si je za ten rok a půl pěkně k obrazu svému a přesně vím, co na koho platí. O Vánocích jsem si uvědomila, jak rádi mají oni mě. Kolik krásných dárků mi dali a jak mě pořád ňuňají a jak se chovají, když vidí, že jsem smutná. Prostě, co vložíš, to se ti vrátí. Milionkrát. Jako bonus však v čisté dětské podobě.
Momentálně můžu s jistotou říct, že tyto děti mi budou vážně chybět.
Už mě čekají poslední čtyři dny ranního vstávání, protože jsem se tak nějak rozhodla dát výpověď z asistenta a nechat si vychovatele. Bude to souviset s mou vnitřní dichotomií... dělám to ráda, ale zjistila jsem, že potřebuju peníze a že mi to požírá moc času a pokud má být čas peníze, tak v tomto případě to vůbec neplatilo. Takže od pondělka povinně ranní káva a skořicový uzel v pekárně a pěkně s úsměvem, protože kdoví, kdy si to vyučování zase užiju. Pískání v tělocviku, hra na klavír v hudebce nebo improvizovaná hodina angličtiny. Ach. Je na čase se posunout dál. A taky se ráno trochu vyspat, ať mám sílu konečně doklepat to, co jsem kdysi dávno s chutí začala a co momentálně tak bytostně nenávidím.
Peťa chce auto. Peťa miluje Áňu. Áňa má Janču. Janča má Zdenála. Zdenál prodává auta. Auta z bazaru. Peťa chce auto.
