Valentýn.

čiči.

Neřekla bych, že se mi někdy bude líbit nějaká aplikace. Snepčet je ale fakt dobrá blbost, nebo teda aspoň pro ty účely, pro které ho využívám já. A krásně vyhlazuje pleť, bělí zuby.. no zkrátka dělá realitu nereálnou!

Půjdeme do barů - MLÉČNÉHO!

Dneska jsme objevili modřický mléčný bar! A že jsme měli u sebe jen stovku a neodolatelnou chuť na čerstvé mléko, vyrazil Peťa na dobrodružnou směnnou výpravu po okolí, až v jedné zaplivané hospodě dostal drobné na mlíko. Tak jsme si říkali, že si tu budem jezdit čepovat. A pro vajíčka ke školníkovi. A pro zeleninu od Hakenů. No to bude paráda!

Pavel Čech.

Byly jsme s Evičkou na výstavě! Byla to vlastně první výstava, na které jsme byly obě titulované a zbavené nějaké vysokoškolské povinnosti, a tak jsme vzpomínaly na to, jak jsme během školy na nějakou výstavu zašly... a jak se teď domlouváme, abychom měly volno v práci :)

Povedlo se a my si mohly projít krásně připravenou interaktivní výstavu obrazů mého milovaného ilustrátora. Málokteré ilustrace uchvátily mé oko natolik jako právě díla pana Čecha! Hned první věc, kterou udělám, až budu mít zrekonstruovaný byt a Peťa mi sestaví Billyho, který ale nebude stačit, tak bude muset přibít nějaké další police, no tak co pak udělám bude, že zajedu na Českou do Dobrovského a koupím si jednu z Čechových knih!

Takový můj malý deník.

https://www.youtube.com/watch?v=OfJRX-8SXOs

You know how I feel.

Dneska jsem jela poprvé na svém novém kole. Na prvním kole, které mi někdo s láskou poskládal jen a jen pro mě a na své pátém kole v životě. A překvapivě si v momentě, kdy přejíždím klacík nebo kořen snad poprvé jako páté kolo nepřipadám. Dneska jsem velice asociačně řekla, že si během jízdy připadám jako indián - ani nevím, co mě k těm slovům vedlo, ale to, že to nedává tak úplně smysl, mi došlo v mometně, kdy se na mě Peťa podíval a zeptal se, odkdy indiáni jezdí na kolech. Tak jsem svůj výrok upravila na to, že se cítím jako náčelník, jak mám tak ruce široko od sebe na těch velkých řidítkách a mě možná ta široká řidítka asociovala obraz buvolí lebky a pak jsem nevím jak přes divoký západ došla k indiánům.

Takže indiáni, co děláte? Když máte kola, tak nejezdíte?

Moje nové kolo je boží! Dodává mi pocit jistoty, sebedůvěry.. a je v podstatě takovým zosobněním toho, co jsem si před půl rokem definovala při sebezkušenostním setkání kurzu Kids skills.

- Jakou dovednost se chceš naučit?
- Já nevím. Chtěla bych umět sjet na kole lesní cestičku, kopec dolů. A chtěla bych to sjet tak, abych z toho měla radost a necítila strach.

Přes několik dalších hodin rozhovoru, kdy pro mě jízda na kole byla jakousi metaforou toho nebát se překážek a výzev (vidět klacíky a kořeny včas) a více si uvnitř věřit (nebát se ty klacíky přejet) a umět si tu jízdu užít (trochu vnitřně vyrůst). A aby se celá má metafora završila, to boží kolo, ten prostředek k posunu dál mi sestavil ten pravý člověk. Moje skála.

... sama jsem nečekala, že se to stane a že se to povede tak brzo!
Mám z toho opravdu velkou radost :)