Chemlón-chemlón.

Byla jsem v euforii. Napsala jsem diktát, utíkala do čajovny a spáchali jsme to. Chemlonový dred vedoucí až do půlky zad. Po 14 dnech tahání a strkání do nosa, už se mi toliko nelíbil a byl sestřihnut na délku vlasů. Ono přece není moc příjemné cítit jak spolužačky za mnou sedící "to" nadzvedávání a dělají blééé. Ale jak by řekl klasik, image je na nic. Mě se to prostě líbí a basta.

Kterak bylo v Brně babí léto.

Je listopad? Je to tím špatným týdnem? Nebo za to může ten proradný Sartre? Moc otázek a málo odpovědí, klasický podzim. Ale přitom? Mám všechno co chci, co potřebuji. Takže želvo plná "problémů" a mystifikací, připravit a pozór, pal!

Chci wohnout, říkají ty pěkný kalhotky.

A mě se hrozně nelíbily. Chodívala jsem kolem nich na festivalech a zvlášt ty tanga mi přišly pěkně sprosťácký. Ale v pátek? To se hýřilo a divočilo. Navíc jsem o pár let starší a kalhotky se už taky začaly vyrábět i jako nohavičková verze s krajkou. Super. Spodky super, koncert super. Vlastně úplně prvně jsem se během koncertu políbila s chlapcem (děvčata a Lesbiens and gay song pomineme). A mám nový sen. Obří diskokouli místo hlavy. Pepinek si vezme na hlavu dýni, aby mi mohl kupovat piva.

Proč ticho?

Proč? Pro slepičí kvoč. Pokud si to vyložíme tak, že slepice jsou profesoři a kvoče ty stupácké práce, co po mě neustále vyžadují. Není to sranda každý týden potit alespoň 3 strany souvislého spisovného textu, v lepším případě i s nějakým obsahem. A jelikož člověk musí taky trochu žít a ne jen koukat do laptopu a ničit si oči, k blogu se poslední dobou odvracím zády. Ale mrzí mě to, chtěla bych tu napsat, jak jsme byli na pivních slavnostech, jak na veletrhu, co náš pokrok v geocachingu, ale nezbyde mi, než si všechno pamatovat :( Doufám, že tato tvůrčí krize brzy pomine a zase bude dobře.

Meďák.

Aneb jak se z původně zamyšlené a namyšlené kočičky stal smradlavý vidlák lovící myši. Je to prosté :) Meďákovské divočení a neustálé mňaučení postupně vydeptávalo obyvatele bytu. Přece jen, když vám někdo ťapá ťapkama po obličeji ve 3 ráno a vynucuje si vaši lásku předením o několika decibelech, je to k nevydržení. A tak se stalo, že malé koťátko spřátelivši se s Bartolomějem zůstalo na své rodné hroudě.

Asi bych měla přestat číst tu četbu z devatenáctého století. Neb jak panna Pepinka šukala po domě i po polích.

Kočičky.

S přicházející zimou přicházejí domů i kočky. Doma je krbík, doma je maminka, co jim povíská kebule a k tomu všemu výtváří takovou pohodovou domácí atmosféru. Matka kočka v obležení Margarety a Medvěda.

Dýmka.

Pohoda, klídek, tabák. Možná někdy přijde i čas na mé ukulele. Rozhodně přijde! Minimálně v důchodu. Před bratrancovým odletem na dovolenou do teplých krajů, jsem jen tak nezávazně nadhodila, ať mi přiveze dýmku. Vtípek. Navíc nevinný. A helemese, co všechno z toho vzešlo!

První týden iluzí.

Bude ze mě pedagog! A po prvním týdnu musím říct, jak nehorázně se těším. Je to úleťácké povolání. Většinou pokud se zadaří, nikod vám nekouká přes rameno a během své každodenní rutiny si můžete dovolit sem tam nějaký ten úlet v podobě hysterického výlevu či předčasného ukončení hodiny. Je to prostě pohodička. Teda pokud přečkám tu haldu diktátů a informací valících se po dlouhé doby do mojí hlavy. Zatím jsem tedy více než nadšená. Je toho hodně, připadá mi, že je pořád co dělat a to mě naplňuje. Naplňuje mě to v Brně. Doma mě plní štěstím kdeco jiného. Nazhledanou!

Tomáš Klus.

A ty nevidíš, ty neposloucháš. To máš jedno, to máš klus. Proto klusejme všichni spolu, poněvadž tento chlapec si to vcelku oprávněně zaslouží. Je šikovný, melodický a melancholický. Prostě správný písničkář. Biju se do hlavy, že jsem si tak dlouho myslela, že se jedná jen o dalšího týpka jdoucího směrem Ztraceného nebo Dejla, ale kurňa. Tohle je druhý Nohavica!

4.9.2010 - Slavnostní znovuotevření kulturního domu v Branticích.

Nejvelkolepější akce v dějinách vesnice. Řekla bych. Raut, vstupní panák, pivo po známosti a k tomu všemu ten úžasný guláš. Kluci oslavující stříbro, přijetý Sperlich, hrající kapela. Krásné barvy zdí, příjemná atmosféra a další tykání. Jo jo, tak pravila Svatoslava Chlápková.

První letošní Kofola!

3. září, oslava narozenin. Když se nad tím tak zamyslím, oslavy narozenin už nejsou, co bývaly. Malé děti oslavy nepořádají, větší děti hrajou hry a v noci si dávají do úst svítící upírské zuby a ty největší děti pochopily, že dělat oslavy s programem se prostě už ani nedělá. Moje oslava bylo jedno velké putování za pivem. Čímž a nejen tím, se z těchto prázdnin staly nejvíce pivařské vůbec. Martina a Verčina oslava byla v Kofole a měla všechno, co mít měla. Hudba, chlebíčky, pití. Spousta milých tváři a současně spousta ještě milejších situací. Focení, objímaní, tanec. Osudové chvilky pravdy. Až na toho Dj tupce, který nás přiměl opustit klub těsně před 2, to bylo neuvěřitelně fajn.

Sny.

Poslední dobou můj mozek pracuje hlavně přes noc. Ve dne je v jakési fázi hybernace, není schopen přemýšlení a v noci mě ve snech transportuje po celé širé říši snů. Ještě aby ne, když usínám s takovýma dvěma kočkama ;)

Barvy, barvy, barvičky.

Dvě kočky chtěly udělat změnu. Pravda, možná i trochu rapidní. Po více než 3 letech zkrátit svoje vlasy po ramena, udělat si kafíčko a nabarvit si vlasy. Ale jak už to tak bývá, z blond se stala hnědá. Z hnědé černá. Nevyzpytatelnost těchto barev opět potvrzena :)