Dort.

Na rodinné párty jsem měla poprvé v životě 2 dorty. Bezkonkurenční maminkovský čokoládový a k tomu ještě tento oříškový od paní Mádrové. Že jsem ztloustla asi o 4 kila? Tak s tím se muselo počítat.

Gumák.

K narozeninám jsem dostala gladiátorské sandále, ku svátku gumáky. Toto léto je extrémně deštivé. Majitelé koupališť pláčí a prodavači gumáků jen spokojeně mnou ruce. A že se v nich chodí skvěle!

Oslava.

Mám pocit, že čím je člověk starší, stávají se jeho narozeninové oslavy čím dál tím zvláštnější. Lidí ubývá, za to alkoholu přibývá. Bylo to jako mít 15. Lahváče, hřiště, frisbí a na závěr hospoda.

21!

Hnus, ale dobrá příležitost k tomu koupit sama sobě jeden z nejlahodnějších dortů. Všichni sice víme, že nejlepší je ten čokoládový od maminky nebo medovník od Terezky, ale Almondy se nenechá zahambit a je nominován na nejlepší dort obchodu s nábytkem.

Novinářka.

Tak trochu. Pošťák Pat říkal, že je mě pro takovou práci škoda a možná, že měl pravdu. V 5 ráno jsem se na poště potkala s partičkou cikánů a pochybných individuí. Každopádně jsem dostala snad největší svazek klíčů, co jsem kdy měla v ruce, tudíž jsem odhalila to sladké tajemství, jak je možné, že se ti pošťáci dostanou dovnitř do baráku. AHÁ. Obešla jsem svůj rajón a v 7 se zase krásně vrátila domů. Proto beru zítra kolo, vrátím se v 6 a ještě si na tu chvilku zdřímnu.

Make-up sem, make-up tam.

Při hledání brigády jsem na internetu narazila na možnost nechat se nalíčit od opravdické kosmetičky a to zcela bezplatně. Takové to "tahle barva vám sedí k očím a nebo měla byste používat tento krém.." :) příjemné očišťující dopoledne.

Pytlácká.

Jak to nazvat. Něco jako vesnický ples akorát se tam nechodí ve společenském oblečení. Hodně se pije, málo tančí. Panáky za 10 korun tečou proudem, kolotoče se točí a děti ječí. Já trsám a po dlouhé době vyrážím za pravou vesnickou zábavou v doprovodu dvou milých děvčat.

Shutter island.

Miluju filmy s Leem, ale tohle.. nééé, tohle prosím už zase dlouho ne.

K létu gril prostě patří.

Na druhou stranu jsem ale ráda, že ho zatím nemáme, protože to bychom grilovali asi úplně všechno, co bychom našli. Takhle nás od dalšího grilování dělí ty 4 dlouhé kilometry ke špečkovi.

Kterak jsme byli před měsícem na BEERFESTU.

Nějak jsem se o tom zapomněla zmínit. Bylo teplo, pivo teklo proudem, pokecali jsme si anglicky a ochutnali zatím nejvyšší procento - 17. Konečně jsme viděli Darinčin byt, dali si nejlepší hambáč ever a v podstatě si ten den hrozně dobře užili.

Chorvatsko.

Nabídli mi, že s nimi můžu jet k moři a k tomu všemu s sebou vzít svou milou Petůnii, a to se přece nedalo odmítnout. Jeli jsme klasicky do Bašky, protože (jak je známo) tam mají tu nejlepší cukrárnu v celé bývalé Jugoslávii. Starej pán tam sice už nebyl, za to tam postával sympatický mladý Chorvat, co valil neuvěřitelné hlášky. Takže se z té dovolené stal takový příjemný stereotyp. Snídaně na balkóně s výhledem na moře, dopoledne na pláži, improvizovaný oběd, odpoledne na pláži, večeře a večerní korzování městem. Jo jo, to bych si dala líbit. Škoda, že to všechno uteklo tak hrozně rychle. Zůstala nám jen opálená těla, zrekreované mysli a některým i odpor k vínu.

Vyhlídka na Brno.

Myslím, že nebýt Thorffina tak se o tomto jedinečném výhledu nikdy nedozvím. Místo vskutku inspirativní, až takové.. meditativní. Výhled na celé centrum a neomezené koukání a šmírování dalekohledem. Hmm, co asi právě teď dělá ten chlapec z modrého baráku?

Dort.

Miluju dorty a ano, mám taky ráda svoji malou sestru. Už se nemůžu dočkat, až bude velká a rozumná.