ZONka.

Mí milí Krnovští, že se u nás ZON neprodávala? Děti tady na mě ukazá prsty a šeptají si.. hele, to je ta holka, co nezná zonku. Neznám, přiznávám. U nás teče Kofola.

Narcisy.

Je tu jaro. Jaro plné narcisů a petrklíčů. Říkal, že mi chtěl dát sedmikrásky, ale že se špatně svazují. Miluju květiny a myslím, že by všichni chlapi měli vědět, že ženám udělá květina vždycky radost!

Modelína.

Pepinek má kotník v sádře. Muhaha. Cos dělal Pepe? No.. já jsem šel. Šel jsem z hospody. Takže i když je venku krásně, nemůžeme moc nikam vypadnout (teda jen do pátku ;)). Pokud si nehrajeme na šejka a děvu, tak modelujeme. Tentokrát velikonoční motivy. Nemůžu se dočkat, až budu mít peníze a koupím mu fimo.

Oříšky.

Je to zvláštní. Dneska jsme měli první tenis venku a já na to kápla. Miluju uklízení kurtů! Stejně tak, jako miluju louskání oříšků. Jsou to činnosti, které mě uklidní líp než kafe a cigareta.

Sobota.

Kluci šli pít, tak jsem vzala holku a šly jsme taky. Oni do města, my na vesnici. Pijeme, krmíme jukebox a pijeme, až kluk dojde za náma a jdeme společně domů. Po uklidu kola však ve tmě našlápl na kameň a co se nestalo. Kluk má nohu v gypsu. Muhaha. Konec pohádky.

127 hodin.

Nevím, jestli bylo lepší spát nebo koukat na ten film. Z Brna do Olomouce jsem si pěkně dáchla, tak jsem na druhou půlku cesty plánovala film (když už mám v batohu ten notebook). Mám tu akorát tak Fontánu, Gran Torino a tohle. Tohle vyhrálo i přes absenci titulků. Včera se mi totiž podařilo krapítek nabýt jistotu, že se anglicky domluvím, tak jsem to chtěla zkusit a ten týpek toho stejně moc nenamluvil. O čem byste si taky chtěli povídat, když máte zavalenou ruku balvanem. Blah. Tento film budiž jedním velkým ponaučením, že není radno chodit někam jen tak, aniž by to někdo věděl a nechat si doma mobil. Odpočinul si od ostatních lidí? Jo. Možná až moc.

Jahody.

Ó náš pán.

Fukušima.

Není to sranda. Ó náš pán je pěkná obluda. Pěstuje přerostlé ovoce a navíc ho prodává - na náš vkus - až podezřele levně. Ptala jsem se ho, jestli je v pokrevní rodině s ježibabou, co se snažila vnutit Sněhurce otrávené jablko. Řekl, že ne. Ale takhle to dopadá po konzumaci fukušimského hrachu, 3 oči, dvoje ústa a nové klony bez pupíku. Ale to mango bylo z Peru. Prej.

.

Tohle není možné. Může se člověk po tak dlouhé době, co tráví s nějakým člověkem, zase chovat, jako by spolu byli první týden v naprostém opojení zamilovanosti? Je to fajn. Dokonce MOC fajn. Ikonomidu-Ikonomidu-Ikonomidu.

Priessnitz!!!

Priessnitz jsou mí čeští U2. Je to kapela, na kterou nedám dopustit a která se mi, díky rodičům a jejich častým poslechům při cestě autem, vryla hluboko pod kůži. V pátek, když jsem je viděla potřetí, jsem byla schopná je konečně docenit a koncert si pořádně užít. Alois Nebel byl podepsán a věnován a moje líce byla políbena. Co víc si přát.

Dneska v noci se posouvá čas. Tiky - tiky.

Ovocnej projekt.

Bič už odšuměl. Na chvíli. Proto je čas nastolit něco originálního a neotřelého. Hele, mám krabičku na banán! a začíná série ovocných fotek. To jsem zvědavá, co se z tohohle vyklube.

Erasmus? Asi už ani ne.

Bylo to jasné už dávno. Erasmus je jedna velká párty. Užíváš si, pak splníš nějaké kredity a pak si zase jen užíváš. Teda takovej obraz podávala většina těch Vinařskejch cizáků. What's up? Do you wanna know my room's number? jo jo, tak se to dělá. A že zrovna ze mě bude týpek, co se nemůže dočkat, až vybuduje byt podle svých představ, jsem si nikdy nemyslela. Děsí mě to? Nevím.