Macek.

Co ta Kofola nevymyslí :) hit letošního léta pěnoknír se mi velice zamlouvá a hrozně mě baví. Sice je to takové menší depilace oblasti nad rty, ale ta sranda ze to stojí. Tisíckrát lepší než čistítka!

Piko zatoužil vlastnit tygra.

Prý, že až s námi bude bydlet tygr, tak si nikdo nic nedovolí, protože tygra nikdo neoblafne. Já bych volila něco menšího, u čeho nemusíme riskovat, že nás jednou sežere, ale tak budiž. Když mu Piko postaví kotec v kuchyni, tak proč ne.

Lešná.

Ikovi se letos rozhodli jet do Lešné a já se nad tou myšlenkou tak rozplynula, že jsem se jim vyloženě násilím přifařila do auta. Sic bylo nechutné vedro a některé zvířata jako třeba lev a nebo lemuři zmírali, tak tučňáci jako vždy nezklamali a nejvíce překvapily žirafy! Protože v Lešné mají ty nejkrásnější žirafy na světě!!! (a taky dobrou ledovou kávu v občerstvení u klokana)

Cimrmanovská výstava.

Prázdniny s Térou jsme si řádně kulturně užily. Jednoho slunečného parného dne jsme zavítaly na výstavu ke 45. výročí založení Divadla Járy Cimrmana do několika kilometrů vzdáleného Semilassa. Jednotné vstupné 99 se mi zprvu zdálo přemrštěné, ale to jsem ještě zdaleka netušila, co všechno nás čeká :) Semilasso je teda kurvaževelká budova plná všelijakých místností, se sklepem a venkovní hospodou na mýtince. Strávily jsme tam asi přes 2 hodiny a posilněné kofolou jsme zase zvesela pokračovaly zpátky domů.

Průvodce.

Šly jsme se s Terez projít po městě. Taková ta klasika - Masarykova - Zelňák - Svoboďák - Česká. Cestou zpátky jsem jí chtěla ukázat tu novou kostnici (teda mě bohatě stačí z venku, dovnitř se odhodlám třeba až v zimě), tak jsme v tom nesnesitelném vedru zapadly i do kostela sv. Jakuba. Jeho monumentálnost mě jako vždy pohltila natolik, že jsme jen tak zíraly a tiše se procházely, když v tom nás oslovil pán s cedulkou guide, jestli jako nemáme čas a zájem se o kostele něco dozvědět. Tak jsme s ním prošly veškerá zákoutí a doslechly se spoustu zajímavých i zábavných historek. Pán to měl vskutku našrocené, říkal, že u Jakuba působí od roku 1983, tak se asi ani není čemu divit. Jeho kulantnost byla vskutku působivá :) Proto jsme hned následující dny zamířily do dalších brněnských kostelů poskytujících tuto službu, takže můžu jen vřele doporučit!

Jak typické!

Je načase tady krapítek zaktualizovat doby již dávno minulé :) jako třeba, že Piko je už nějaký ten měsíc panem řidičem! Je to šikula, tak ho Martinka (jeho nová tykající kamarádka :)) nechala řídit až na chalupu. Už se nemůžu dočkat, až budeme mít jednou auto!

Zátorské eldorádo.

Jelikož se letos vyhnu brantickému karnevalu, nezbylo než jet zapařit do vedlejší vesnice. Kola jsme si prozíravě uložili ke Kolářům, protože se tradují historky o ukradených či v rybníce potopených kouscích. Byl tam kolotoč, kouzelník, ohnivá show, zorbing a taky nekonečná fronta na pivo, díky které jsem si dala jen 2 a zabránila tak nějaké ošklivé opilosti. Jakmile přijely holky, zdlabaly hranolky a vytáhly barvičky na obličej. Postupně začala přicházet stáda zátorských dětí toužících po nové image berušek, motýlků či pirátů a nám se rozjet téměř dvouhodinový business. Díkybohu se pak začalo stmívat, což nás zachránilo a mohly jsme jít s kotletkou pařit na Marathony. Vše završil ohňostroj, jízda na kolotoči a noční předávání kol naší pančelkou z angličtiny. Cesta byla divoká, v závěsu nás pronásledovala vyzbrojená rodinka paní pošťačky zdánlivě připomínající 4 ufa a já prostě neměla dost, dokud jsme si neudělali o půl jedné oheň a neopekli špekáčky a papriky. A ty papriky, ty papriky byly fakt boží. Nikdy jsem lepší papriky nejedl.

25. 6. STING!

Vím, že to je takové zlé a škodolibé, ale musím tu vylíčit příběh, kterak jsem se nachomejtla na Stinga. Ono se to vlastně semlelo všechno tak samovolně tím, že si páni rodiče koupili lístek už hodně dopředu, v době, kdy maminka ještě nemohla tušit, že bude zrovna povolána na pracovní cestu do Holandska. A tak mi volali - 3 dny před zkouškou z 19. století - hele v pondělí je v Praze Sting a maminka jet nemůže, jedeš? A tak jsem rekapitulovala možnosti, kdy neudělám 19. století a budu juchat na Stingovi a pak stresovat, že mě vyrazijou ze školy. Ale? Já tu zkoušku zmákla, oslavila odporným vínem z debilního nonstopového okýnka, odprovodila v pondělí ráno mamku na letiště a večer už pařila s taťkou v O2 Areně v nějaké 13. řadě s luxusním výhledem. Zjištění tehdy na Green day, že většina českých žen je menších než já a uvidím téměř odkudkoliv se mi opět potvrdilo. A Sting? Ale, škoda psát.

Ovoce.

Nevím, co mě to popadlo, ale mám pocit, že mě baví zemědělské činnosti. Jak byla mamka s tatínkem v Provance, straly jsme se s Terou o barák a zahradu a já zjistila, že mě baví trhat plevel. A taky sklízet vysázené plody, přebírat hrášek, trhat maliny. Celé toto zemědělské šílenství vyvrcholilo tvorbou domácích marmelád a sháněním záhadného mlýnku na ovoce, z něhož z jedné strany kape šťáva a z druhé ďůrky lezou ovocná hovínka.

Harta.

Jo! Mám to tu ráda.

Pátek 13.

Tak tu máme další pátek 13. Letos v atmosféře Colours. Až si říkám, že jsem byla fakt debilní, když jsem si myslela, že to je jen festival pro páprdy a Ostraváky. Vždyť ono je to tak.. tak pěkné, domácké a fajné. Hned z kraje jsme střetli bratrance, koupili si červené pivo ve spešl kelímku a zamířili na Pub Animals. Dneska začínáme Plees the trees, přes Bobbyho McFerrina až k Lindigu. Poprvé zažívám ten luxus spaní na festivale ve vlastní postýlce, s lahodnou snídaní, sprchou a kávou. Ach ach. Třeba ještě někdy dospěju zpět ke stanovým městečkům.

To je pohodička, co?

To je pohoda. Není nad to strávit pár takových poklidných dní na brantické půdě. Venku je hezky - bere se kolo, brusle, kamarád nebo plavky. Venku je hnusně - zapíná se velká televize a kouká se na filmy a žere. Prostě luxus. Piko je v práci tak standartně od 10 do 10, když se daří, tak i do 12. Říkal, že doma moc není, ale když už se tam dostane, tak si zaplave v penězích. A já? Mám se prostě skvěle, užívajíce si každého dne ve společnosti milovaných.

Prázdniny!!!

Jooo! Jsem nejlepší! Zlomila jsem počítače, morfu i 19. století a studuju dál! Už nikdy nechci nic opakovat a zažívat to co letos. Teď už jen vytisknout bakalářku a užívat si sluníčka a bazénu.. a telátka :)