řidičák

Já to neudělám.. :(( jsem nervák jak cyp a aji jízda v tomhle vozítku mi dělala značné problémy.. ale? Dne 28.9. 2008 Anna Chlápková, za pomoci Jiřího Laštůvky a fotografována Janou Makovou, řídila traktora na brantických polích nedaleko pláže.

Anketa

Hmmm.. opět zajímavé výsledky. Předně mě překvapilo kolik lidí vůbec hlasovalo a moc se omlouvám Ráďovi, že hlasovat nemohl, ale přidat novou kolonku v době, kdy je hlasováni rozjeté už nejde :(
Když se to shrne, našlo se 6 "úchylů", které baví číst můj blog i když jsme se nikdy neviděli :)) 3 lidi na "NAZDAR" taky není špatný, jsem myslela, že je vás víc se kterýma se zdravím tak nějak.. pochybně :) Barta jsem venčila se spoustou lidí.. :)) a tolik kamarádů? to snad ani není možné.. :))
díky za hlasy

Jízda s Mončou :)

Včera jsem poprvé jela sama v autě s touhle babou :) a tahle baba jela včera poprvé sama v autě bez rodičů.. až za hranice Krnova do dalekých Albrechtic, kde jsme se otočily na autobusáku a jely do zaslíbených Brantic předat malé dárek. Zvládly jsme to. I modrý oplíček brouček miláček to dokázal ;) A k tomu všemu nám hrála tato památná >píseň<.. bohužel fotka nevyšla.. ale? já mám fialové vlasy :D

Blonds have more fun :)

Špatný nápad?

Bez mobilu

Už jen 6 asketických dní. Ale popravdě vzato, mi to zas tak moc nechybělo. Jasně, nemůžu vám odepsat když mi zrovna posíláte srdceryvné sms jako Suelin :)) ale.. počkejte si do 28. Jediné co mi na tom chybělo bylo prozvánění s Joss.. 3 roky tradice.

Pistácie a divná oříšková koule napuštěná jedem proti mravencům jede

Mám novou hru. Nevíte kde sídlí patentovací úřad na stolní hry? :) Musím tam zajet. Ještě ji trošku vytuním a pak uspořádáme se Sperlich a Márou velký turnaj.

Bratři Orffové

Ono to možná původně vypadalo sebevražedně jít na koncert do synagogy zrovna se Sperlichem (nic proti, ale :)), ale v závěru se ukázalo, že to zase tak špatná volba nebyla. Přece jen šlo o Orffovi bratry. Ještě jsem je nikdy předtím naživo neviděla. Koncert byl tězce mysteriózni, umocněný svíčkama a úžasnou akustikou. Měly jsme se Sperlichem hrozné štěstí, že jsme chytly fleka hnedka v první řadě vedle hrozně akční paní. Přes uličku seděla paní knihovnice a malý Karlík, kterým šel dát Ivánek před koncertem pusu. Tak jsme doufaly, že třeba políbá celou první řadu.. ale.. :) nic. Každopádně privilegium první řady bylo v pohledech na hudebníky a hodně prostoru na nohy. Zima kupodivu nebyla, jak jste mnozí doufali :P opravdu jsem neumrzla.

BPA

Po všech stránkách zajímavá akce. Dostávám se k ní až s týdením zpožděním, protože on dlouho nebyl počítač nabitý a potom přes týden snad ani tak moc času není. A když už čas byl tak jsem si pustila Krásku v nesnázích o zoufalé tragédce Anně G. špatná volba.
Na pole za letištěm jsme vyraily z mnoha rozličných důvodů :) jednak byly klasické jako vidět silnou koncetraci pánoprstenovských bláznů na jednom poli, potkat se po dlouhé době s bratránkem, který byl stejně k nepoznání, ale měl šunku :) Zasmát se Sperlichovi, který obsluhoval v bufetu, vidět ospalou nemocnou Elis a po dlouhé době vidět Kuwika. Nádhera ne? :) Možná těch důvodů bylo víc, ale jejich relaizace se nějak neuskutečnila. Byla zima, tak to bylo takové méně velkolepé, ale nezklamalo to. Měla jsem na hlavě jakousi skřetí masku a pronikla do atmosféry celého bojiště. Miluju svůj norský svetr, který i v největší zimě nezklame ;)

Další to má spočítané :)

Oukej, je to kruté zjištění, ale celé moje okolí stárne. Už v tom lítá aji špek. Tahle oslava byla zase jinak specifická :)) postavily jsme pár monumentálních staveb ze svých dortíků v cukrárně. Ať už to byl jablečný sad, Eifellova věž zničená meteoritem nebo Vítězný oblouk.
(přikládám inkriminující fotografii :))

Princezna

Princezna je hrozně relativní pojem. Jak má teda vypadat ta pravá a nefalšovaná. Podle mě by měla být krásná, chytrá, bohatá.. :)) měla by oplývat všemi těmito vlastnostmi :) ale jak už bylo řečeno, je to velice relativní. Takže tu je malá ukázka princezen podle mých spolužáků. Princezny jsou všude. A můžou bydlet i na Bruntálské a jezdit ráno autobusem neučesané :)

Batman začíná

Dneska jsem konečně doplnila své chybějící znalosti ve světě pana Wayna :) Konečně jsem pochopila celou betmení filozofii ;) ten chlapík je týpek.

Cesta do Havířova

Dneska jsem podnikla dlouhou a trnitou cestu do asi nejošklivějšího města naší republiky. Možná to bylo umocněno jenom tím divným počasím. Nebo tím že jsem měla žízeň. Ale? Účel akce splněn. Po hodině bloudění sídlišti v okolí střední průmyslové školy, ve které se právě ukončilo vyučování, tak se vyvalilo tolik lidí, až někteří zdánlivě připomínali chorvatské tváře. Doufala jsem, že potkám aspoň dredaře a nebo Míšu co měl narozeniny, ale byla tam jen spousta pompů a travnatého závanu. Ale? Mám nabíječku. Vohohohou. Čímž je ukončena polovina mého aketického života. Teď už si jen zaplatit mobil a jsem zpátky ve světě informací.

TING TINGS

Ujíždím na tom. To cd uvízlo v našem rádiu v koupelně a nahradilo tolik poslouchané Bombers. Je to kruté a může za to Jana. :))

pouze orientačně

Vážně někdo z vás vypil více než stovku piv? páááni.. tak to asi klobouk dolů. A velký respekt pro nepijáky piva.

Neříkej hop nebo tě ostatní přeskočí

Kapky potu stékaly pomalu po jeho čele, až do momentu, kdy vzal ručník a rychlým pohybem je setřel. I přesto, že se vrcholovému sportu věnoval už několik let, nervozity se nikdy nezbavil. Zelený dres obepínal jeho svaly a tkaničky v jeho botech se mu zdály neutáhnuté. "Ke startu...připravit..pozooor...START!" Rayen vyběhl společně se čtveřicí dalších sprinterů. Po deseti vteřinách bylo po závodu a Rayena opět hřál ten nejlepší pocit, jaký znal, pocit vítězství. A pak tu byla ještě jedna věc, uznání jeho otce. "Výborně synu, jsem na tebe moc hrdý." Tuto větu Rayen neslýchával často.
Léta ubíhala, vyhraných závodů přibývalo a Rayenův pokoj už nezdobilo nic jiného než spousta poliček s trofejemi, poháry a medailemi. Rayenova sláva rostla stejně rychle jako výše jeho bankovního konta. Vydělané nebo přesněji vyběhané peníze investoval do věcí, které před pár lety odsuzoval. Začal chodit s kamarády do hospod a když mu jednou nejlepší přítel Steve nabídl jointa, neodmítl. Zachutnalo mu to a zároveň ho naplnil pocit vzdoru vůči svému otci. "Ten kdyby věděl..", často říkával v momentě kdy kropil svou malou zelenou rostlinku. Postupem času se začal ve světe drog orientovat více než v realitě, ale stále si dával pozor na to, aby tuto činnost neodhalil jeho trenér a otec v jedné osobě.
Rok 2012 byl ve znamení olympiády, na kterou se Rayenův otec tak dlouho těšil. Konečně může předvést plody své celoživotní práce. S radostí přihlásil Rayena do skupiny státní reprezentace a skrytě doufal, že z toho bude mít syn stejnou radost. Rayenovy zájmy se sice změnily, ale slíbil otci, že se bude účastnit a samozřejmě vyhraje. Na vítězství je přece za ta léta úspěchů zvyklý. Po příletu do olympijské vesničky se setkal s ostatními sportovci reprezentace. "Hej, ty si Rayen Curtis, tebe já znám. Běhával jsem s tebou kdysi ještě v okresních kolech závody na krátké tratě. Jmenuju se Alex." Rayen jen pozvedl obočí a se slovy "neotravuj bažante" odešel trénovat na stadion. Při běhu se mu zvýšil tep rychleji než jindy. "Nic se neděje, šampione, to zvládneš." uklidňoval tichým hlasem sám sebe a hlavou se mu začaly honit podivné myšlenky. Nemyslel na nic jiného než na ten dlouho nezažitý vítězný pocit. Pro výhru byl schopen udělat cokoliv.
Seděl v šatně a pozoroval své švýcarské hodinky. Za dvě hodiny to všechno vypukne. Hlavu měl stále plnou myšlenek a jeho ruka nyní svírala bílou papírovou krabičku. Vytáhl z ní jednu tabletku, kterou zapil pramenitou vodou.
Kapek potu stékalo pětkrát víc než dříve, ale ručník mu tentokrát chyběl. Rychle vystartoval a při běhu si uvědomil, že není ten, co vede ostatní běžce. Dnes, na největším závodě svého života, pvní nedoběhl. Po chvíli se z reproduktoru ozvalo: ".. a na prvním místě se umístil Alexandr Morrison." Rayen se se smutkem posadil na patík chodníku, mlčel a položil svou hlavu do dlaní.

?

Něco se posralo a něco zase zlepšilo, takže když by se měla napsat listina pro a proti tohoto týdne, stejně by se převládla temná půlka papíru. Ve chvilce totální rezignace jsem si pustila THE MIST s nadějí, že to aspoň vyvolá nějaké pocity, ale závěrečná scéna mě jen podpořila v tomto divném rozpoložení. Spousta lidí zklamala a ne že ne. Myslím, že už nevím co kdy od koho čekat. Zmatených 5 dnů asi. Není nad to běhat v kukuřici a hrát si na indiány.

Darýna má 19!

Héééj velká holka. V 19 má už mít člověk rozum :) v 17 se dá ledacos tolerovat, v 18 si to zkoušíš a v 19 už chytáš rozum.. :)) nebo bys aspoň měl. Rozhodně to můžeš skvěle oslavit s nejlepšími kamarády.

Dancing with myself

vohohoho :D dlužím Domče nakopnutí do řiti :P
http://www.youtube.com/watch?v=2fwh-9T8oD0

PROJEKT: BIČ BOŽÍ - 17.

Kdo: Domi
Kde: v Troubelicích na zahrádce
Kdy: během dýmkového dýchánku

PROJEKT: BIČ BOŽÍ - 16.

Kdo: Josefka
Kde: v Troubelicích v obyváku
Kdy: 3. týden v srpnu

Prázdniny v kostce, zkratkou..

Cyklovýlet až na Sovinec.. byl pokus navštívit i Rešovské vodopády :D
Koupání v bruntálském Balatonu s výhledem na Praděd

S malou jsme v Brantické řece asi 3 hodiny lovily raky.. taky nám pak byla svinská zima

Jízda se Zdendou v jeho fabii :)
Jaňula odjela do Londýna se svým novým zapalovačem ;)
Darýna měla druhý týden prázdnin brigádu v Kauflandu. Pobíhala s pdáčkem a dělala anketku.

Vidlácká akce se špekem v široké nivě :D
U piri v Ostravě nebylo moc času fotit :)
V srpnu byla asi nejhorší bouřka co si pamatuju :)) naštěstí pár lidí taky nespalo a uklidňovalo mě, jo za to může míšovo MILK RULE :P
Sperlich byla v Holandsku a zanechala mi tu na věčnou památku figurky. Teď už je zpátky a ty maliny jsou taky pryč :)
Naše číča utekla a po 4 dnech byla donesena "třešňovou" paní opět zpátky domů। Jo možná to někteří ještě nevíte, ale už dávno to není Monty, ale MAggie. Je to kočka.

Jeden z mnoha cyklovýletů, tentokráte s Mončou do Úvalna :)) fotka u Petrova rybníku, který by se měl přejmenovat na Petrovu tůňku

Nehtík. Jo malá mi nalakovala hrozně pěkný nehet, který později dopnilo 9 dalších žlutozlatých :P

Troubelice

Už je to hodně dlouho.. 14 dnů? Trošku jsem tuhle akci zasklila, ale to co jsme tam dělaly je trochu tajné, nebudu to zatím moc rozšiřovat, takže uvedu snad jen pár pěkných fotek ;)

Batman v Branticích

Tohle bude symbolem letošního přežívání ve škole. Loni to byli ti tři čaromágové, ale letos to chce pořádného drsňáka se svaly. (samozřejmě na kouzelníky nezanevřu ;))

Na dobré cestě

Přiznávám, že to bylo na hovno, ale buďme optimisti. Špek má nové kolo, tak proč by nejezdila do Brantic :))
Jo a už víte kdo bude dělat řidičák? :D

Kvi kvi kvíz :@

Uhádnete co to Vlaď baští?

O tom jak je Krnov malý

maličký, vždycky někoho potkáte. Nebo potkají vás.
Že jsem od Josefky dostala pěkný dárek k narozeninám? :))

On the road 2008

Jen jeden malý techno festiválek u Pardubic, kde hrála hudba tak nahlas, že narušila poklidný život místních srnek a daňků žijících v rezervaci. Jsou pak trochu zmatení a dezorientovaní, koloušci nebozí :) Všude spousta rybníků jejichž dno je pokryto příjemným slizem, který když vnikne mezi prsty u nohou je ještě příjemnější :) Areál o velikosti naší zahrady, maličké podium, Pernštejnské pivo. Dokonce mi bylo nabídnuté i domácí víno pochybné kvality. Koncert BOMBERS rozhodně nezklamal. Po jeho skončení jsme si s Ráďou a Míšou-golfistou-archiektem přepadli Járu a chvíli si s ním povídali a wow. :)) dala jsem Járovi pusu na tvář a on mi ji dal taky se slovy "A teďka jsme spřížněný". Mám podepsané cédéčko!
Koncert Prague ska conspiracy (víte jaká je správná výslovnost?) mile překvapil. Zvláště zjištění, že ten fešák trumpetista s námi pil pivo u jednoho stolu a přitom vypadal tak na 16 :))
A Fixa? ta zklamat ani nemohla :) starej dobrej Márdi, bolestivé pogo. Jednou jsem málem spadla, ale zachytil mě jeden úchyl. Jo vidíte, úplně jsem se zapomněla zmínit, že VF nedávno vyhlásila soutěž o design jejich nového trička. Není to nic převratného, ale 3 obrázky jsem sesmolila, tak se koukněte a kdyžtak hlasujte ;)
Na pozdní večer a brzké ráno jsme zapadli jako jediní dva návštěvníci do filmového "sálu" a koukali na dokument o Muse. Sice mi padala hlava únavou a byla docela zima, ale.. mělo to kouzlo.
Ráno při cestě na nádraží jsme uloupili cedulku ON THE ROAD, kterou vám předvedu později až nafotím pár fotek ;)
takže 3 slovy? Malé a milé.