Předloňský první máj jsem trávila s Klárkou, loni s Peťou a letos s učením. Tomu teda říkám vývoj jak má být. Nevím jestli se nad tím radovat, ale přijde mi to komické. Miluju květen. Hlavně začátek oplývá asociacemi. Mistroství světa v hokeji, hudební návrat k redhotům, těšení se na prázdniny a spousty narozeninových oslav.
Letos jsem strávila víc jak půl dne v Opavě. Napsala klasicky scia, tentokrát seděla vedle nějakého hocha s bílýma botama a vláskama nagelovanýma nahoru. Už jsem na potřetá ztratila chuť konverzovat o tom na jakou školu se hlásí a polikáté tu už sedí. Holky psaly ještě ZSV a já se hodinu a půl loudala Opavou. Škoda, že nebyla noční, ale za to byla typicky voňavě jarní. Prošla jsem tolik parků, načuchala se tolika šeříků a poprvé se letos vykoupala ve fontáně. Opava je vlastně docela fajn město, ale ne z pohledu vysokoškolského.
Doma jsem se objevila o ¨par minut¨ později než jsem měla a málem jsem prošvihla grilování.
Takže sečteno podtrženo to letos dělá 3 pusy. Pod pampeliškou, pod vyšívanou květinou a pod pseudobrantickou třešní. Myslím, že letos se jen tak sesychat nebude :)
Žádné komentáře:
Okomentovat